Má sestra tráva

Meer over het boek

Více než padesát básní Jitky Badoučkové je v tomto cyklu neseno především na vlnách přírodních krás, jež jsou propojeny s vůněmi dálek, se vzpomínkami na douhodobý italský pobyt i s dotyky původního domova. Autorka rýmovou paletou kreslí krajiny ve mně rozprostřené, které ji navždy okouzlily svým půvabem a přirozenou krásou. V jejím básnickém skicáři ožívají jak květinové portréty (hyacint, sněženka, podběl i pivoňka), tak i předjaří na pražské Kampě, krkonošské hory nebo rodný Děčín a jeho okolí. Podobně jako v předcházejícím souboru Láska je lidský med i zde věnuje několik básní čtyřnohým přátelům, samotný závěr pak tvoří verše s výrazným ekologickým mementem, varujícím před zničením země. Bohatým doprovodem barevných ilustrací vyzdobila tuto sbírku Jana Vysoudilová.