Autodafé. Vzpomínky

Povídkový soubor Autodafé spojuje sebereflexi, sebeironie, hravost, parodie a bohaté příběhy velkého života. Pro ty, kteří chtějí poznat, kde je Taboriho vyprávění více osobní než faktické, jsou tu mimoliterární doklady (rozhovory, proslovy, články, recenze). Pohybujeme se mezi kavárnou a koncentrákem, procházíme zadními schodišťmi historie. Autor se v líčení osudů svých příbuzných chová jako šikovný fotograf, zejména když se podíváme na rodinnou fotografii z doby budapešťské idyly, než holocaust vymazal jeho otce a příbuzné. Motivy z této autobiografické povídky Tabori využil v jedné ze svých her. Recenzent dramatikových vzpomínek připomíná jeho výrok o tom, že jeho nejoblíbenější autobiografií je ta od André Malrauxe, protože autor lhal. Životní příběh autora určuje jeho texty a podmínky jejich recepce. Tabori píše převážně anglicky, přičemž jeho práce tradičně překládá Ursula Grützmacher-Taboriová. Angličtinu si zvolil během emigrace ve Velké Británii a USA, maďarštinu považuje za mateřštinu a němčinu za „jazyk tet a strýců“. Přestože jeho texty vznikají v angličtině, primární recepce probíhá v němčině, neboť většina jeho prací od roku 1971 nebyla v anglickém originále publikována. Taboriho vzpomínky přinášejí krásný záznam života člověka s humorem, který rozumí ráně i noži, a autor stále žije a tvoří, což přináší další vzpomínky.