Tím končím

Durasová napsala tuto skladbu jako intimní, leč útržkovitý dopis, který je adresován mladému milenci. Mísí se v něm úzkost, strach i obava z neodvratného příchodu smrti se zlomky naděje a čekání na marný zázrak. Skladba, napsaná v letech 1994 až 1995, je důstojným, komorním rozloučením s autorčiným vlastním životem, v němž „všechno je marnost a honba za větrem“.