Sedimenty Magmatity

Debutní sbírka Tomáše Tomáška se vyznačuje dvojím pohybem vzniku hornin – usazováním a vyvřením, což prostupuje motivy i stylovou stránkou jeho poezie. Děje jsou substancializovány, jako například ve verších, kde matérie slov tuhne, ale zároveň se projevuje dynamika skrze krátké, apelativní verše, paralelismy a refrény. V motivech se střídá tuhnutí s povolováním, antropomorfizace s zneživotněním – společným znakem těchto procesů je proměna. Tomáškův výrazový minimalismus nese jméno jemnost, která je základem procesu mezi pozorovací schopností poutníka českou a moravskou krajinou, formovanou barokní dobou, a záznamem básně, jež otisk krajiny do duše proměňuje v otisk duše do krajiny. Tato jemnost skrývá autorovo já, které je v básních nepřítomné a nepostřehnutelné. V poezii se objevují obrazy jako čedičový suk, vítr a habří, v prosátém světle zajíkavý ptačí zpěv, na vrcholu osamělé místo modliteb, bez přístupových cest.