Křehké nádoby. Drazí zesnulí

Meer over het boek

Kdybychom měli charakterizovat oba tyto Waughovy romány jedinou lehkovážnou zkratkou, dalo by se říci, že je to báječná legrace o smrti. V případě "Křehkých nádob" (1948) jde o umírání osobitých tradičních britských hodnot na finanční chudokrevnost a měnící se svět; zatímco starší generace bojuje svůj více méně hrdinný boj o zachování alespoň zdání, "rozverná mládež" s dětsky bezelstnou krutostí uplatňuje svůj nárok užít, co se se dá, dokud se dá. Problémy těch i oněch pohlcuje válka. V "Drahých zesnulých" (1930) se ocitáme o něco později v Hollywoodu: smrt tu dostává luxusní nakašírovanou podobu revuálního velkofilmu, strach z posledních věcí člověka přehlušuje představa dokonale hygienické a příjemné věčné blaženosti, zajištěné perfektně zorganizovaným funebráckým průmyslem.