Navzdory času

Dva autoři s naprosto odlišnými životními zkušenostmi a politickými orientacemi se setkávají na stránkách této knihy formou dopisů, které odhalují vrstvy jejich paměti. Na jedné straně je zkušená literátka z elitní pražské rodiny, aktivní účastnice politického a intelektuálního dění 50. a 60. let, která se po roce 1989 vrátila do „týmu vítězů“. Proti ní stojí novinář, mladší o půldruhé generace, pocházející z malého města, bez vazeb na dobové elity, který v 80. letech působil v samizdatových aktivitách a později se stal viditelným představitelem nastupující generace. Po roce 1989 se ocitl v odlišném názorovém táboře než jeho „dopisová“ partnerka. Přesto skrze konverzaci a vyprávění dospívají k podobným hodnotám. Klíčové pro intelektuála z doby „konce dějin“ jsou otevřenost, pravdivost, lidská poctivost a odpovědnost za slova a činy. Důležitá je také schopnost vnímat argumenty druhých a zpochybňovat dogmata. Dopisový duel obou autorů je osobitým obrazem pestrosti života ve 20. století a krátce po něm, odrážející nejen jejich vzájemné vztahy, ale i vztah k čtenářům a plynoucímu času.