Beton

Prožitky nervních stahů a křečovitého pulsu moderní městské civilizace transformuje básník do obrazů nijak krotkých a navíc vyjádřených v úsečném rytmu, který odpovídá tempu oněch podnětů. Místy dosahuje až fantasmagorických vizí (nejvíce snad v básních Planeta a Nokturno), jindy opět dovádí zpravidla zřetelně pointované verše k bezprostřednímu toku reality, když nachází zdroj své poezie v novinových zprávách nebo nechává promlouvat lapidární nápisy na newyorských zdech.