Tělo jako prostor anarchistické rezistence

Odkud čerpat naději ve zdevastované cynické současnosti? Můžeme obstát jen na úkor ostatních? Vzestup politiky identity zakryl univerzální aspiraci emancipačních snah. Klára Lang přináší originální příspěvek k teorii radikální politiky, který se odchyluje od tohoto rámce. Čerpá z tradice odporu proti útlaku a inspiruje se anarchistickým, feministickým a poststrukturalistickým myšlením. Nová radikální politika se zaměřuje na tělesnost, která formuje budoucnost v přítomném okamžiku. V trhlině mezi neúspěšnými pokusy o osvobození se potvrzuje, že vize nového světa musí odpovídat metodám, jimiž je o něj usilováno. Tělo se stává politickou zbraní, která přesahuje subjekt-objektové schéma: je osvobozováno a zároveň osvobozuje, součástí kolektivního odporu proti útlaku. Experimentace rozšiřuje pole představitelného, vytváří nové možnosti odporu proti glajchšaltování a normalizaci. Odevzdanost systému se rozpadá před prožívanou svobodnou tvorbou a sebetvorbou. Tato četba přináší osobitý pohled na svobodný život ve společném soužití, kde ideje svobody, vzájemnosti, lásky a péče získávají zásadní význam. V tomto smyslu je to i „nadějí toho, co vzniká“.