Dutý břeh

„Ve sbírce Dutý břeh (vydáno 1967) dostala Wernischova poezie další rozměr – grotesknost loutek –, který v mnohém mění ráz básníkova světa. Svět Zimohrádku byl světem poetického zasnění, mlžných obzorů, kde bytosti procházely krajinou a žily své životy. Svět Dutého břehu zůstává na první pohled nezměněn: tatáž krajina, tytéž prostory, tentýž bestiář a podivní lidé. Změnil se však základní pocit vyzařující z tohoto světa. Tím pocitem je směs strnulosti, osamění, bezhybnosti. Život se někam vytratil a místo něj se hraje. Loutky, tu v bleším divadle, tu ve stínohře, si hrají na život.“ (Pavel Kotrla)