Dcery ohně

Meer over het boek

Povídkový soubor Dcery ohně z roku 1854 je asambláží sedmi textů, jež psal autor na sklonku svého života. Do značné míry se zde projevuje vliv schizofrenie, jíž autor trpěl, a která v roce 1855 dovedla Nervala až k sebevraždě. K vrcholným textům autorova posledního období patří povídka Pandora, neobyčejně koncizní text, v němž Nerval evokoval svou někdejší návštěvu Vídně, města, kde se každý může stát donjuanovskou postavou milostných zápletek, a kde titulní hrdinka - projekce jeho dvou životních lásek, herečky Jenny Colonnové a pianistky Marie Pleyelové - vypouští ze své skříňky šílenství, jež vrhá vypravěče do mytického prostoru. Nejhlubším ponorem do hlubin rozrušeného vědomí je pak Aurelie, mimořádně lucidní zpráva o tom, jak v období Nervalových záchvatů sen, vzpomínky, mýtus a literatura pohlcovaly životní skutečnost. Halucinace tu přivádějí básníka na rýnské břehy, jež jsou zároveň Valois jeho dětství, a poté mu dávají sestoupit do míst, kde se setkává s mrtvými příbuznými a pochopí, že "jsme nesmrtelní a zde uchováváme obrazy světa, v němž jsme žili". Nakladatelská anotace. Kráceno.