Meer over het boek
Kocovina je třetí díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj románu začíná v roce 1989 během Palachova týdne, v roce plném zázraků padají okolní komunistické režimy a konečně začíná Sametová revoluce, hlavní hrdina žije na pražském Žižkově a pochází z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi, aktivně se účastní dějinných událostí a s nadějí očekává změny související s blížícím se pádem komunistického režimu. Přicházejí svobodná devadesátá léta a záhy se ukazuje, že pravda a lásky vždy nevítězí... V pondělí ráno jsem se probudil s bolavou hlavou. Vypadalo to na lehkej otřes mozku. Po zralý úvaze jsem se ale rozhodnul, že do práce radši půjdu. Nechtělo se mi na neschopenku a už vůbec se mi nechtělo vysvětlovat doktorovi a následně možná i policajtům, jakým způsobem jsem k mýmu lehkýmu úrazu přišel. Policejní stříkačka nebyla úplně tím nejvhodnějším a nejlepším předmětem, kterej by se hodilo z něčeho takovýho obviňovat, nebylo by to vůbec rozumný. Taky se mi už nechtělo hnít doma, zrovna v době, která snad konečně slibovala prolomení ledů a možná i začátek konce prohnilýho a nenáviděnýho bolševickýho režimu.
Een boek kopen
Žižkaperk blues 3 - Kocovina, Jiří Fučikovský
- Taal
- Jaar van publicatie
- 2024
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover)
Betaalmethoden
We missen je recensie hier.
- Titel
- Žižkaperk blues 3 - Kocovina
- Taal
- Tsjechisch
- Auteurs
- Jiří Fučikovský
- Uitgever
- Talent Pro Art
- Jaar van publicatie
- 2024
- Formaat
- Hardcover
- Aantal pagina's
- 412
- ISBN10
- 8076291275
- ISBN13
- 9788076291270
- Reeks
- Žižkaperk Blues
- Beoordeling
- 2,5 van 5
- Aantekening
- Kocovina je třetí díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj románu začíná v roce 1989 během Palachova týdne, v roce plném zázraků padají okolní komunistické režimy a konečně začíná Sametová revoluce, hlavní hrdina žije na pražském Žižkově a pochází z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi, aktivně se účastní dějinných událostí a s nadějí očekává změny související s blížícím se pádem komunistického režimu. Přicházejí svobodná devadesátá léta a záhy se ukazuje, že pravda a lásky vždy nevítězí... V pondělí ráno jsem se probudil s bolavou hlavou. Vypadalo to na lehkej otřes mozku. Po zralý úvaze jsem se ale rozhodnul, že do práce radši půjdu. Nechtělo se mi na neschopenku a už vůbec se mi nechtělo vysvětlovat doktorovi a následně možná i policajtům, jakým způsobem jsem k mýmu lehkýmu úrazu přišel. Policejní stříkačka nebyla úplně tím nejvhodnějším a nejlepším předmětem, kterej by se hodilo z něčeho takovýho obviňovat, nebylo by to vůbec rozumný. Taky se mi už nechtělo hnít doma, zrovna v době, která snad konečně slibovala prolomení ledů a možná i začátek konce prohnilýho a nenáviděnýho bolševickýho režimu.


