Poslední utopie - Lidská práva v dějinách

Meer over het boek

Pojem „lidská práva“ se stal nedílnou součástí politické diskuse a veřejného prostoru. O něm hovoří akademici, novináři, aktivisté a politici, avšak existují zkreslené představy o jeho vzniku a kořenech. Moynova kniha se zaměřuje na to, že kořeny lidských práv nelze hledat v minulosti ani je chápat jako vyvrcholení univerzálních dějin lidstva. Autor vyvrací tezi, že filozofické počátky lidských práv sahají k přirozenému právu stoiků a křesťanů, či že politické kořeny leží v Americké a Francouzské revoluci. Mýtus je také představa, že lidská práva vznikla v roce 1948 jako reakce na holocaust. Skutečnost je taková, že hnutí za lidská práva, jak ho známe dnes, se objevilo až v sedmdesátých letech 20. století jako postrevoluční utopie, která zaplnila prázdné místo po revolučních utopiích. Pavel Barša uvádí, že lidská práva nevznikla z vítězství revolucí, ale na jejich troskách. Mezi faktory, které přispěly k jejich vzniku, patřil krach socialistické utopie a změna priorit americké zahraniční politiky, zejména za prezidentství Jimmyho Cartera. Historické podmínky a kontext, v němž lidskoprávní boom nastal, ovlivňují ideu lidských práv a relativizují její nárok na univerzální platnost.