Sofinka a paměť stromů

Meer over het boek

Když na hrázi rybníka někdo pokácí alej prastarých stromů, prababička je velmi smutná. Stromy pamatovaly její rodiče i prarodiče a jako malá si pod nimi hrála. Sofinka začíná chápat, jak běží čas a že je důležité vědět o svých předcích. Příběh u dětí rozvíjí vztah ke krajině kolem nás i ke svým vlastním kořenům. A končí s nadějí: Žáci místní školy vysázeli za vesnicí novou alej. I Sofinka vysadí svůj první strom – paměť pro budoucí generace.