Mezi pakárnou a službou vlasti : základní vojenská služba (1968-2004) v aktérské reflexi

Kolektivní monografie zkoumá reflexi neexistujícího institutu povinné prezenční vojenské služby v Československu od normalizace po plnou profesionalizaci armády v roce 2004. Základní vojenská služba byla od konce 18. století klíčovým mechanismem moderních národnostních států, který sloužil k disciplinaci, indoktrinaci a mobilizaci občanů k obraně společenského řádu. Kniha se zaměřuje na úspěšnost mocenských ambicí v socialistickém Československu a demokratické České republice v druhé polovině 20. a na počátku 21. století, a to prostřednictvím analýzy reflexe mužů, kteří vojnu absolvovali. Skládá se ze sedmi tematických kapitol, které interdisciplinárně osvětlují různé aspekty institutu a jeho (ne)proměnu v průběhu dekád. Hlavní pozornost je věnována oficiálnímu rámci povinné služby, disciplinačnímu řádu, fenoménu mazáctví a šikany, absolventské vojně, genderové problematice a významům, které dnešní pamětníci přisuzují základní vojenské službě, včetně úvah o jejím případném znovuzavedení.