Očima estébáka, aneb, Jak jsem škodil lidu

Programátor a agent Státní bezpečnosti vzpomíná na své působení v této totalitní instituci. Nijak svou činnost neomlouvá, neodsuzuje ani neobhajuje, spíše než informace předkládá více či méně humorné historky z poněkud netradičního povolání. Činí tak nevázaným, bodrým stylem, z nějž je patrné, že za svůj životní postoj si zvolil všeobjímající sarkasmus, kterému programově "není nic svaté". Autorovi nelze upřít inteligenci ani jistý druh odvahy, informační hodnota jeho vzpomínek je nevelká Vzpomínky důstojníka komunistické Státní bezpečnosti