Komunitní plánování sociálních služeb v současné teorii a praxi

Monografie se zaměřuje na komunitní plánování sociálních služeb v České republice jako na dynamický nástroj pro zajištění dostupnosti a rozvoj těchto služeb v souladu s místními potřebami. Tato moderní manažerská metoda, běžně používaná v zahraničí, se v ČR uplatňuje i v sociální ekonomice. Zpracování střednědobého plánu sociálních služeb je na úrovni krajů povinné, zatímco na úrovni obcí je fakultativní. Nicméně, praxe ukazuje, že komunitní plánování je nejefektivnějším nástrojem pro zjišťování potřeb uživatelů. Kapitoly se věnují legislativním východiskům, charakteristikám a principům komunitního plánování, účastníkům procesu a klíčovým jevům, jako je dostupnost služeb a metody zjišťování potřeb. Dále se zabývají jednotlivými fázemi procesu, participací uživatelů a důvody jejich nízkého zapojení, specifiky a metodami zapojování veřejnosti do plánování, kritérii kvality a novými přístupy k zjišťování potřeb. Součástí je také stručný pohled na komunitní plánování sociálních služeb na Slovensku.