Zasněnec

Meer over het boek

V Roháčově poezii se setkáváme s kontrastem mezi vulgárností a naivní něhou, což je typickým prvkem jeho tvorby z roku 2015. Básně často začínají radikálně, například výrazy jako „raději kurva zdechnu“, ale končí smířlivěji, než by čtenář očekával. V porovnání s jeho lyrickým debutem se autor v Zasněnci snaží o příběhovost, což je riskantní krok. Osobně vnímám Roháče intenzivněji v úspornějších formách a přes vrstvené obrazy, jako v básni Love Letter, kde se prolíná krása s melancholií. Roháč se nebojí odhalit surovou realitu a jeho momentky jsou dokonale funkční: „jede ti autobus / rozeběhneš se / bez ohlídnutí / dívám se / do pošmournýho / okna“. Zajímavé je, že k některým básníkům automaticky přiřazuji výtvarníky, a pro Roháčovu poezii je ekvivalentem Josef Bolf. Jeho postavy jsou vulgární a surové, ale zároveň křehké a tajemné. V Roháčově díle se odráží podobná dynamika, kde se surovost a jemnost vzájemně doplňují. Tato kombinace vytváří fascinující prostor pro čtenáře, který se ocitá mezi realitou a snem, mezi vulgaritou a něžností.