Vzpomínky ze šuplíku

Meer over het boek

Kouzlo poetiky básníka Petra Koudelky spočívá ve zdánlivé obyčejnosti. Zdůrazňuji „zdánlivé“! Nepotřebuje žádných super vzletných metafor k neobyčejné působivosti svých básnických obrazů, v nichž se před čtenářem otevírá pestrá paleta celého lidského života se všemi klady i zápory od narození až k jeho konci. A i tím, co následuje po konci, zaobírají se jeho básně s laskavostí jemu vlastní. S nevšední upřímností a otevřeností se básník dělí se čtenářem o své nejniternější prožitky, zážitky, pocity a vzpomínky. Hlavním atributem jeho díla je láska ve všech podobách, ať už se jedná o lásku k ženě, rodině, přátelům a lidem, kteří prošli jeho životem a odešli do nenávratna, k přírodě, k místu ve kterém žije i k Zemi ohrožované necitlivým lidským konáním. Kromě lásky lze v celé jeho tvorbě vyčíst úctu a pokoru k životu, jenž nám byl dopřán. V jeho vzpomínkách na dětství a mládí nachází čtenář i sám sebe. Najednou vidí tu starou hospůdku, co už není, mlýn, zrušenou trať, neporušenou přírodu se sadem, který musel ustoupit moderní zástavbě. Slyší obecní tlampač ohlašující vesnické události s charakteristickým hudebním doprovodem… Ve svědectví uplynulých časů se básník nevyhýbá ani temným stránkám života, jakými byly například holokaust, povodeň v roce 2002 nebo ve vánočním čase roku 2023 střelba na Filosofické fakultě. Jednoduchou, o to však působivější formou, ukazuje i nesmyslnost války, nadutost a zpupnost všemocných vládců. Básník dobře ví, že nelze nic učinit s rychlostí ubíhajícího času, „A proto zbývající čas musíme smysluplně využít“, jak říká v básni Náš čas. V básni Inspirace se vyznává, že „ Psát verše a s nimi stárnout je pro mě to nejlepší“. Tyto dvě citované věty snad nejlépe charakterizují básníka Petra Koudelku.