Povídky

Meer over het boek

Sedmý svazek Spisů Jiřího Weila je zaměřen na povídkovou tvorbu autora (6. 8. 1900 – 13. 12. 1959), zahrnující prózy z knih Barvy (1946), Mír (1949) a Vězeň chillonský (1957), které představují redukovanou podobu Míru. Kromě těchto děl obsahuje také texty, jež byly publikovány pouze časopisecky či ve sbornících, a příspěvky z posmrtně vydaného výboru Hodina pravdy, hodina zkoušky (usp. Jiří Opelík, 1966). V komentáři jsou zahrnuty i krátké prózy z Weilovy písemné pozůstalosti, uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Tento svazek, s povídkami psanými od konce třicátých let do konce padesátých let, se nachází přibližně uprostřed chronologicky koncipovaných třináctidílných Spisů. Odpovídá vzniku próz v období mezi romány Moskva-hranice (1937) a Život s hvězdou (1949), stejně jako mezi reportážemi Češi stavějí v zemi pětiletek (1937) a poválečnými črtami z Polska a Švýcarska (1946–1947). Genezí a publikací povídek se vytváří beletristický pandán k Weilově publicistice zařazené ve Spisech do svazku Stati a reportáže 1938–1959. Zda byl Weilův zájem o kratší prozaický žánr ovlivněn zúžením životního a publikačního prostoru během protektorátu a politicko-společenských poměrů padesátých let, nebo zda povídky sloužily jako „přechodný“ žánr, zůstává spekulací.