Světlo

Meer over het boek

14 povídek z Velké vlastenecké války, jejíchž náměty jsou bojové episody rudoarmějců v době ofensivy po stalingradském vítězství. S výjimkou 4 povídek, věnovaných partyzánským bojům v Jugoslávii, líčí autor průběh nejtěžších bojů a složitých operací, které sovětští velitelé pečlivě promýšleli, starajíce se vždy především o to, aby lidé co nejméně utrpěli, a které mohli provést právě s vojáky, kteří prošli stalingradskou školou. Světlem je v povídkách míněn psychologický vzmach, který se v sovětské armádě šířil, když nacisté byli přinuceni k ústupu, a slavnostní jistota, že fašismus musí být poražen, s kterou rudoarmějci nastupovali do boje. "Jestli mi ... nebude souzeno dožít se konce války" - říká hrdina závěrečné povídky - "tu chci umřít na bojišti tak, aby ode mne do Stalingradu bylo při nejmenším dva tisíce kilometrů a přede mnou ani jediná ruská vesnice".