K přátelům

Knížka zachycuje podzim, kdy višnička za oknem je unavená větrem, a listí zežloutlo, zatímco svěží zeleň léta zůstává vzpomínkou. Jeřáb z Vysočiny se červená, stydí se za méně šťavnaté jeřabiny, zatímco slivoň v lipové aleji si udržela svou zelenou barvu. Přestože podzim přináší tesknotu po létě, radost z barev a očekávání zimy ji přemáhá. Kniha také pojednává o přátelství, o smutku z odcházení a radosti ze společného života s těmi, kteří se vzdalují, ale zůstávají v srdci. Čas plyne, a my potkáváme přátele jako zářící body na cestě. Otevíráme knihu, kde na první stránce je věnování: Na okus A. B. Vzpomínáme na dary od rodiny, na ruce po tátovi a oči po mamince. Procházíme městy, kde jsme žili, a vzpomínáme na vůně a písně. Jsou zde dcery a jejich děti, tisíce vztahů a podaných rukou. Hledáme bezpečí a zázraky neznáma, přátelství všude kolem nás. I s těmi, kteří přišli a přicházejí, věříme, že další přátelé přijdou. Slyšíme ševelení křídel, které nás provází.