Rozkvetlá louka hvězd

Meer over het boek

Eva Juřenová Stará paní Někde uprostřed mě se kdysi dávno usadil Čaroděj. Já stárnu, ale on ne. Pořád se dívá na svět očima dítěte. Přemlouvá mne, že z vrcholků stromů je svět krásnější. A ten potok že jistě přeskočím. A míč že je ke hraní. A karty k švindlování. A jaké by to bylo, ulíznout zmrzlinu tam tomu pánovi, co se tak přísně tváří. A v tramvaji mě tahá za rukáv, at pustím sednout starší... Ač vlasy mám bílé, vstávám bez váham. Vylezu na strom, přeskočím potok, kopnu do míče... Však ráno, když mám vstat. a on než probudí se, JSEM STAROU PANÍ... a věřte mi, že bez něho by to bylo k uzoufání!