Alfred de Musset Boeken

"' What a picture! ' She shivered, making her breasts quiver, and I realized that this confession, far from horrifying her, was feeding her lust. You'll send the devil back into our flesh.' " Considered one of the truly great French writers of the nineteenth century, famed poet and novelist Alfred de Musset once decided (as great French writers are wont to do) to try his hand at erotic fiction. The glorious result was Gamiani, a classic tale of sensual pleasure and sexual excess. Reputedly inspired by the debauched history of Musset's former lover-the irrepressible George Sand-it is the classic erotic story of one man, two women . . . and two incomparable nights of uninhibited sexual adventure.

A collection of this major 19th century French playwrightThe Moods of Marianne dramatises Coelio's courtship of Marianne through his go-between friend Octave; Fantasio is set in a fictional Munich and concerns the marriage of a young princess to Leopold of Belgium as a sacrifice for international peace following the Napoleonic Wars; Lorenzaccio is a vast fresco of fifteenth-century Florence, mixing freely a depiction of public life, court intrigue, intimate scenes and moments of deep personal introspection; Don't Play with Love concerns an arranged marriage gone awry; and Caprice is about the marriage of Mathilde to Monsieur du Chavigny and is already about to cheat on her.

Sbírka milostné lyriky jednoho z předních představitelů francouzského romantismu, jejíž některé verše byly inspirovány G. Sandovou. Charakter této lyriky jako lyriky milostné se vymyká tradicím žánru; autor zde neuvádí konkrétní životní fakta a omezuje se jen na duševní prožívání. Vetřech Nocích (Květnová noc, Srpnová noc, Říjnová noc) volí formu rozhovoru s nemytologicky pojatou Múzou, blízkou spíše nějaké ideální ženské bytosti. Vrcholným tématem tohoto cyklu je vztah mezi bolestí a tvůrčí činností. Básník zde odhaluje, že zdrojem poezie je daleko více bolest než poklidné štěstí.

Slávny autobiografický román francúzského autora. Napísal ho v roku 1836, krátko po osudovom ľúbostnom vzťahu k George Sandovej a stal sa, povedané dnešným slovníkom, kultovým dielom mládeže. Čitateľov podmaňoval pôsobivým rozborom najvnútornejších stavov duše, odrazom citovej, intelektuálnej a morálnej krízy svojich vrstovníkov....

Dvě nejznámější tragikomedie Alfreda de Musset jsou ukázkou toho nejlepšího z odkazu francouzského romantického divadla 19. století. Obě hry jsou kouzelnou a hravou oslavou lásky, v níž se humor a vtip prolínají s fatálními okolnostmi, jež brání naplnění romantických představ zamilovaných hrdinů. Objevovat nástrahy lásky společně s nimi zůstává stále velice příjemným zážitkem a ani téměř dvě stě let na tom nic podstatného nezměnilo.

Lyrické básně proslulého francouzského básníka.

Lorenzino, Lorenzetta, Renzo, Renzino : Musset module à l'infini les surnoms et les masques pour désigner Lorenzo de Médicis, androgyne à l'aspect maladif qui nourrit en secret un projet terrible. Lorenzaccio, cousin et favori du duc Alexandre, est un modèle de débauche qui a pourtant ses entrées chez ceux qui la déplorent. Il sait que son acte, désespéré mais nécessaire sur le plan privé, sera récupéré par le flux, transformé en geste public dérisoire sur le plan universel. De tirades cyniques en monologues poignants, Musset trace les contours d'une silhouette fantasmagorique qui se détache d'une Florence en pleine déchéance. Pris au piège de son jeu bien plus qu'Hamlet, Lorenzaccio cultive son drame. Non pas comme d'autres romantiques cultivent leur mélancolie, mais parce que c'est le seul lien qui lui reste avec la réalité. Musset, après l'échec cuisant de La Nuit vénitienne, décide de composer ses pièces sans les faire jouer. Son oeuvre sera donc un théâtre de spectres et de visions fugitives où l'individu fait place à des types humains participant à l'histoire, modelée à souhait par un enfant, non pas du siècle mais de tous les temps. --Sana Tang-Léopold Wauters