Zdeňka Pavlousková Volgorde van de boeken (chronologisch)

Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho ale chytli četníci, kněz jimřekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání... Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů. Pozn.: V edici Knihovna klasiků se jedná o 3. svazek spisů Victora Huga.

Příběh o bývalém galejníkovi, který zbohatne a přitom pomáhá chudým, zní tak trochu jako pohádka. Méně pohádkový je jeho boj s vyděrači, podvodníky nebo policistou, který Jeana Valjeana stíhá. K nejkrásnějším stránkám Bídníků patří příběh čisté lásky Maria a Cosetty, do něhož Hugo vložil vlastní zážitky z milostného vztahu k herečce Julii Drouetové. Kniha měla oslňující úspěch už při svém prvním vydání v r. 1862, vyšla v nesčetných vydáních, byla mnohokrát zfilmována a v posledních letech se stala i předlohou k úspěšnému muzikálu.

Een voormalige galeislaaf probeert eerlijk te leven, ondanks de barre omstandigheden voor de armen in Frankrijk in het begin van de 19e eeuw.

Inspirací tvorby této francouzské básnířky byly celoživotní vzpomínky na první osudovou lásku k muži, který ji opustil a jehož jméno nikdy nikomu neprozradila. Její poezie je něžná, komorní, naprosto přirozená. Hugo ji nazval „královnou světa citů“ a Verlaine ji jako „nejgeniálnější a nejnadanější ženu století“ zařadil mezi prokleté básníky po bok Mallarméa a Rimbauda. Doslov Václav Černý. 4., rozš. vyd.