André Castelot Boeken

Andre Castelot was a French writer born in Belgium who wrote 65 biographies of famous persons in the History of France. He is perhaps best known for his biography of Josephine. His biography of Napoleon emphasizes not only his military campaigns, but his many love affairs and his many mistresses. It shows how his tumultuous relationship with Josephine influenced and affected his Napoleonic Code. It was because of Josephine's fickleness and unfaithfulness to Napoleon that Napoleon decreed that all women upon leaving their father's houses and entering into matrimony must understand that henceforth they are to be under the control of their husbands. Women cannot be trusted to be free, said Napoleon. Yet, Napoleon was easily influenced by women. On page 299 is recounted an incident where his Governor of Berlin had committed an act of treason, and had been arrested and faced death. Then, the man's wife, who was expecting a child, came and threw herself at the feet of Napoleon, begging forgiveness. With that, Napoleon ordered the man's release, something that Napoleon did not often do. Throughout this book, there are discussions of Napoleon's relationships with women, including his fears that he could not father a child or that a child who had been born was not really his."

Románová biografie se důkladně drží pramenného materiálu a je strhujícím portrétem nejslavnějšího Korsičana. Čtenář může velmi podrobně sledovat Napoleonovu kariéru od jeho dětských let až po poslední vydechnutí v internaci. Záplava věcných podrobností i množství citátů z dopisů kupodivu není nijak na překážku čtivosti díla.

Podtitul: Nepokoje vášně. Další kniha autora, který se zabývá význačnými osobnostmi francouzské historie. Sleduje životní příběh Marie Medicejské, její manželství s Jindřichem IV. až po jeho smrt rukou úkladného vraha, léta regentství, kdy sama vládla Francii, a nakonec útěk do ciziny po dlouhých sporech se synem, Ludvíkem XIII., a nepodařených intrikách. Ale ani tam nepřestává intrikovat proti Francii a jejímu králi, svému synovi...

Josephine: eine starke Frau - mit offensichtlichen Schwächen, die ihren Ruhm jedoch vermehrten: leichtfertig und vergnügungssüchtig, freigebig und respektlos. 1796 heiratet sie den General Bonaparte, der sie zur Kaiserin machte, sich aber 1809 von ihr scheiden ließ, da sie ihm keine Kinder gebar. Dennoch blieb sie für ihn die Liebe seines Lebens, über die er im Anblick ihres Grabes sagte: "Wunderbare Josephine. Sie wenigstens hätte mich nie verlassen

Nevšední osudy proslulé francouzské milenecké trojice Jindřicha, vévody Orleánského (1519 - 1559), jeho milenky krásné Diany z Poitiers (1500 - 1566) a manželky Kateřiny Medičejské (1519 - 1589) Téměř románový příběh opětované i neopětované lásky, vášně a rytířské smrti zpracovaný odpovídající, spíše beletristickou, formou Vzájemně propletené životní osudy francouzského krále Jindřicha II., jeho ženy Kateřiny Medicejské a legendární Diany z Poitiers.

Libro usado en buenas condiciones, por su antiguedad podria contener señales normales de uso

462 p. : 21 cm

Podtitul: Sladká vítězství, trpké prohry Osudové lásky v Napoleonově životě a jeho vztah k ženám z pera francouzského historika a Napoleonova životopisce. Kniha zpracovává soukromý a milostný život Napoleona Bonaparta a sleduje zejména jeho vztah a přístup k ženám od doby, kdy ukončil École militaire v roce 1785. Díky jeho vrozené a nepřekonatelné nesmělosti, určitému pocitu méněcennosti v mládí i fiktivní představě o vlastní matce jako vzoru ideální ženy, autor naznačuje, že Napoleonův vztah k ženám nebyl jednoduchý. Jeho celoživotní ctižádostí bylo ovládnout a podmanit si ženu a jeho špatné zkušenosti s něžným pohlavím ovlivnily i zákony, které vydal. Podrobněji autor mapuje vztah k ženám, které považuje za osudové lásky: Désirée Claryovou, Rose de Beauharnais (Josefínu), Marii Walewskou a rakouskou arcivévodkyni Marii-Louisu. Much

L'ardente Marguerite de Valois, puis de Navarre, petite-fille de François Ier, fille de Henri II, sœur de François II, Charles IX et de Henri III, première épouse de Henri IV, connut une existence romanesque. Certes, "elle avait la tête près du bonnet, a dit Ronsard, et le bonnet volontiers de travers", et l'on peut critiquer bien de ses intrigues politiques, mais celle que l'on appelait la "déesse de son siècle", par son intelligence, son érudition, son goût pour le latin et la poésie, a ébloui tous ceux qui l'on vue vivre et aimer. Brantôme fut amoureux de la belle Margot, "si belle que rien n'existe, disait-il, de si beau au monde". Et ses nombreux amants furent bien de cet avis. Des amants dont plusieurs furent assassinés et exécutés ou même, pour deux d'entre eux, tués jusque dans ses bras... Ayant mené la guerre contre son frère Henri III et son mari Henri IV, emprisonné durant dix-neuf années à Usson, sinistre nid d'aigle auvergnat, ce personnage d'amour, de cape et d'épée, fut assurément la plus extraordinaire princesse de l'histoire de France.

V knihe Cisárov syn vytvára autor strhujúcu historickú fresku, ktorá sa číta na dúšok aj napriek tomu, že je historicky verným dokumentom napoleonských a ponapoleonských čias. Sledujeme osudy mladého Orlíka – tak volali Napoleonovho syna – ktorý prišiel na svet s úlohou prevziať po otcovi cisárske žezlo, vládnuť nad obrovskou ríšou, veď jej existencia mala zachrániť celú Európu, priniesť jej trvalý mier. Orlík ani nestačil zrásť so slávou otcovej ríše, keď prišlo Waterloo a všetky sny sa rozplynuli... A chlapec, ktorý sa nikdy nechcel vzdať francúzskej príslušnosti a hrdosti na napoleonský rod, ostal väzňom na Schönbrunne až do smrti, ktorá ho veľmi zavčasu zbavila ´starostlivej prítulnosti´ a pozornosti viedenského cisárskeho dvora.