Jan Zouhar Volgorde van de boeken

Ačkoli jsou dnes jejich jména málo známá, ženy se vždy podílely na vědění, vstupovaly do diskusí a přicházely s originálními myšlenkami. Monografie se věnuje roli žen v dějinách české filozofie a vědy, představuje názory a dílo vybraných českých filozofek a vědkyň a zasazuje jejich práci do evropského kontextu. První kapitola knihy „Nástin“ nabízí přehled významných vzdělaných žen od nejstaršího období do roku 1989. V druhé kapitole nazvané „Sondy“ se autoři detailněji věnují vybraným tématům a naznačují možné rozvíjení oblastí popsaných v první části. Třetí kapitola „Prameny“ pak nabízí vybrané primární texty, které dokládají filozofické zájmy českých žen a mohou být inspirací pro další výzkum tématu.

Sborník Filosofie jako životní cesta vznikl u příležitosti 70. narozenin profesora PhDr. Jana Zouhara, CSc., vysokoškolského pedagoga, skvělého znalce dějin české filozofie a organizátora univerzitního života. Svazek začíná rozhovorem, v němž profesor Jan Zouhar představuje své filozofické krédo. Jádro sborníku tvoří šest osobně laděných příspěvků a šestnáct dosud nepublikovaných odborných textů jeho kolegů a přátel, kteří se s pozorností upřenou k profesnímu zájmu jubilanta věnují široké škále témat, v nichž je filozofie úzce propojena s historií, literaturou, jazykem, etnografií a kulturou. Součástí sborníku, který k vydání připravila Helena Pavlincová, je rovněž stručný životopis profesora Zouhara, jeho bibliografie, fotografická příloha a seznam autorů (Karel Altman, Ivan Blecha, Radim Brázda, Otakar A. Funda, Jiří Gabriel, Michaela Hashemi, Ivana Holzbachová, Břetislav Horyna, Petr Jemelka, Erika Lalíková, Jiří Malíř, Pavel Materna, Helena Pavlincová, Josef Petrželka, Dagmar Pichová, Zlatica Plašienková, Jana Pleskalová, Ivo Pospíšil, Jiří Pulec, Pavel Spunar, Barbara Szotek, Jan Štěpán, Libor Vykoupil, Josef Zumr).

Kniha shromažďuje autorovy studie a konferenční příspěvky na masarykovská témata z let 1999-2009. Soubor navazuje na předchozí Studie k dějinám českého myšlení a připomíná další dimenze Masarykova myšlení v současné diskuzi.

Pro český filozofický život po osvobození republiky měla zásadní význam obnova jeho institucionálního zabezpečení. Na prvém místě šlo o znovuotevření Karlovy univerzity v Praze a Masarykovy univerzity v Brně, a v 1946 o zahájení činnosti nově ustavené Palackého univerzity v Olomouci. V rámci jejich filozofických fakult působila speciální filosofická pracoviště, která zabezpečovala obsah studijních plánů oborového studia filozofie. Svědectvím o vzrušené době a osudech institucí a myslitelských osobností jsou paměti účastníků tehdejších politických událostí a myšlenkových sporů. Mezi časopisy, které se věnovaly filozofii, jsou zmíněny Česká mysl, Filosofická revue, Křesťanská revue, Kritický měsíčník a další.

Šedesátá léta 20. století představují nejen v Československu pozoruhodnou vlnu společenského a kulturního oživení, která významně zasáhla i tehdejší české filozofické myšlení. V tomto období se postupně prosazoval reformní marxismus jak v systematické filozofii, tak v historiografii filozofie, a v řadě oblastí se projevovaly i přístupy nemarxistické. Snahy o novou interpretaci české filozofické tradice a rozšiřující se znalost soudobé západní filozofie inspirativně rozšiřovaly tematické spektrum tehdejších filozofických aktivit. Kniha chce na základě rozboru nejen filozofických, ale i kulturních a kulturně politických publikací naznačit charakter a směřování základních polemik a témat příznačných pro české myšlení 60. let.

Sborník devatenácti příspěvků z mezinárodní vědecké konference T. G. Masaryk a česká státnost, kterou v září 2007 uspořádala u příležitosti 70. výročí úmrtí T. G. Masaryka Masarykova univerzita v Brně. Badatelé se věnovali praktické politické činnosti T. G. Masaryka před vznikem Československé republiky i při budování československého státu v historických, politologických a filozofických souvislostech. Stranou jejich pozornosti nezůstaly ani historické proměny vztahu k Masarykovu dílu v pozdějším období, Masarykova filozofie dějin a národa, pojetí státu a evropské dimenze české státnosti a Masarykova praktická politika.

K historiografii české filozofie je třeba přistupovat s některými předpoklady: V našich podmínkách se někdy mluví o české filozofii, někdy o českém filozofickém myšlení. Nejde o synonyma, filozofie označuje školskou filozofii, výsledky práce profesionálních filozofů, filozofické myšlení má širší obsah. Vyjadřuje skutečnost, že se k filozofické problematice vyjadřují nejen filozofové, ale (někdy jen příležitostně) i speciální vědci, spisovatelé, politici apod. Historie české filozofie studuje nejen proměny filozofického myšlení u nás, ale také její podíl na konstituování a formování české kultury a národního života. Dějiny národní filozofie jsou součástí dějin národní kultury a národních dějin vůbec. Do dějin české filozofie nepatří jenom díla psaná českým jazykem. Dlouhá staletí byla jazykem vzdělanců latina, později němčina. Navíc se na rozvoji filozofické práce v českých zemích podíleli i příslušníci jiných národů, jak v době pobělohorské, nebo mezi dvěma světovými válkami. Zvláštní problematiku představují pak vztahy české a slovenské filozofie.