Milan Otáhal Volgorde van de boeken

Nezvykle objemné dílo autorského tria vznikalo na sklonku 80. let jako protiváha tehdejšímu účelovému výkladu moderní české historie. Autoři se snaží demontovat „český národní mýtus“, který byl systematicky budován v minulém století a často přežívá i dnes. Kniha nastavuje přísné zrcadlo našemu pohledu na českou historii od roku 1848 do mnichovských událostí a na naši roli v evropském kontextu, což vyvolalo řadu polemických reakcí. Cílem autorů nebylo sepsání odborné historické práce, ale spíše „netypického eseje s řadou znepokojujících tázání“. Publikace přináší detailní pohled na období první československé republiky, bez idealizující nostalgie a zjednodušujících stereotypů. Zkoumá také českou politiku po roce 1848 a usilování o moderní státnost, kladoucí otázky o tom, jak jsme obstáli a zda jsme využili šance, které nám dějiny nabídly. Současný čtenář může odhalit paralely mezi vztahem české politické reprezentace k rakouskému mocnářství a dnešním vztahem české společnosti k evropskému projektu a naší roli v něm.

Po dlouholetém výzkumu nyní autor předkládá souhrnnou monografii o opozičním hnutí v době takzvané normalizace. Zevrubně v ní líčí jeho vývoj od projevů vzdoru proti politickým následkům okupace ze srpna 1968 až po zhroucení komunistického režimu a vítězství demokracie v "roce zázraků" 1989. V první etapě, do vzniku Charty 77, byli aktéry opozičního hnutí především exkomunisté, bývalí členové Československé strany socialistické a radikální studenti. Se vznikem Charty 77 došlo ke spojení různých ideových proudů opozice v jednom pluralitním společenství a do popředí se dostali představitelé kulturního disentu s programem obrany lidských a občanských práv. Od poloviny osmdesátých let pak vzrůstal počet a vliv dalších nezávislých iniciativ. Kniha je vybavena rozsáhlým poznámkovým aparátem a jmenným rejstříkem.

Sborník příspěvků u příležitosti životního jubilea významného českého historika zaměřeného na československé dějiny po roce 1945 a období studené války.

Předkládaná kniha obsahuje čtyři studie, které přibližují rozmanité aspekty společenského vývoje v letech 1945 až 1989. Věnuje se trojjedinému vztahu opozice, společnosti a moci, přičemž prvním dvěma je věnována hlavní pozornost. Květa Jechová se ve své studii o mateřství v reálném socialismu zabývá problematikou respektování mateřské role ženy při budování socialismu, přibližuje práci interrupčních a státních populačních komisí, sleduje činnost ženských organizací i každodenní problémy žen-matek v období tzv. normalizace. Karel Kaplan přispěl studií, která analyzuje důvody, průběh a dopady sloučení sociální demokracie s Komunistickou stranou Československa. Milan Otáhal předkládá – na základě orálně-historického výzkumu pracoviště – interpretační studii o životě dělníků v normalizačním období. Vztahu opozice a společnosti, vzájemné reflexi a společenskému zakotvení opozičního postoje se věnuje studie Tomáše Vilímka, který se opírá o samizdatové texty, oficiální i nezávislé výzkumy veřejného mínění před rokem 1989 a v neposlední řadě i o vlastní rozhovory a výsledky jiných projektů orální historie.

Publikace vycházející v edici Česká společnost po roce 1945 představuje pět sociálně-historických studií. Milan Otáhal se věnuje problematice nástupu Gustáva Husáka a jednotlivým klíčovým aspektům „obnovování pořádku“ stejně jako přirozené obraně české společnosti reagující na masové čistky a nové opatření kádrové politiky. Tomáš Vilímek se soustředil na jednotlivé komplexy příčin ekologické, ekonomické, politické a morálně sociální destabilizace režimu v ČSSR a NDR v roce 1989. Květa Jechová přispěla studií o postavení ženy v české společnosti, v níž upozorňuje, že podrobnější poznání úlohy ženy v minulosti je nezbytným předpokladem k tomu, aby výklad dějin překročil rámec politických dějin a zahrnul i dimenzi obyčejných lidí. V pojednání o historii publikace Sedm pražských dnů 21.–27. 8. 1968 se David Weber neomezuje pouze na bezprostřední souvislosti vzniku tzv. černé knihy, zabývá se i postupným zapojením Historického ústavu ČSAV do obrodného procesu a jeho pracovníků do protiokupační rezistence. Poslední studie Martina France o vánočních svátcích v českých zemích v 50. a 60. letech představuje téma jako konkrétní příklad specifické ambivalentní funkce svátků a konsumu za komunistického režimu.

Shrnutí studentských aktivit od invaze sovětských vojsk přes Palachův čin, nástup normalizace, čistky mezi studenty, ztrátu veškerých politických ambicí v průběhu sedmdesátých a v první polovině osmdesátých let až po studentské opoziční aktivity, vrcholící listopadovými událostmi roku 1989. Rekapitulace role studentstva v moderních československých dějinách. Studie zkoumá vývoj studentského hnutí v letech 1968 až 1989 a roli studentů při pádu normalizačního režimu.

Kniha přináší přímá svědectví studentů o událostech 17. listopadu 1989 na Národní třídě, o studenstké stávce, ale také jejich vzpomínky na život za socialismu. Významou část knihy tvoří také historický úvod a analýza a interpretace výpovědí.

Autor se soustředil na umělce, kteří svým vystoupením na počátku roku 1989 významně ovlivnili část obyvatelstva, a na vědce, kteří vstoupili v únoru 1989 do veřejného života založením Kruhu nezávislé inteligence.