Klára Pinerová Boeken

"This book introduces ten victims of Stalinism who became political prisoners in their own country. Political persecution changed the lives of individuals, families, and perhaps whole generations in many places. Here we deal with the 1950s in former Czechoslovakia. Young Czech authors introduce five male and five female forced laborers in communist prisons and uranium camps. Their life-stories show the everyday life behind the Iron Curtain where sudden captivity for ideological reasons was the daily bread"--Back cover

Město Jáchymov představuje pomyslné jeviště, na kterém se odehrávala řada zásadních scén charakteristických pro české dějiny dvacátého století. Na osudu tohoto horského pohraničního města můžeme kupříkladu sledovat rozmach lázeňského letoviska, meziválečnou radikalizaci, poválečné vysídlení českých Němců a jejich postupné nahrazení „národně spolehlivým“ obyvatelstvem. Důležitou roli hrála intenzivní těžba uranové rudy a využívání nucené práce vězňů. V sedmdesátých a osmdesátých letech čekal město značný úpadek. S fenomény bouřlivého dvacátého století se Jáchymov dodnes těžce vyrovnává. Čtyřiadvacet historiků, literárních vědců, kunsthistoriků, antropologů a zástupců dalších vědních disciplín se ve svých studiích zamýšlí nad dějinami Jáchymovska a nabízí různé přístupy k historickým událostem a jejich interpretaci.

Podtitul: Nerovný souboj vědy, politiky a humanity 1965-1992. Československé vězeňství prošlo ve druhé polovině 20. století výraznými změnami. Po druhé světové válce zde vládla represe a dehumanizace. V šedesátých letech vývoj vězeňství následoval proměnu společnosti. Represivní přístup začal být považován za neefektivní a cílem měla být resocializace odsouzeného na základě odborných výzkumů. V období tzv. normalizace vězeňská zařízení prostoupila disciplinace a požadavky na plnění neúměrných pracovních norem. Po roce 1989 muselo dojít k zásadní transformaci celého systému. Jak se vězeňství od šedesátých let vyvíjelo a jaké myšlenky v převýchově byly uplatňovány? S jakými podmínkami se nejenom političtí vězni museli vyrovnat? Jak personál přistupoval k odsouzeným a obhajoval použití disciplíny a těžké práce? To jsou otázky, na které se tato kniha snaží odpovědět. Ukazuje, že se ve vězeňství zrcadlí charakter celé společnosti a mnohé o ní vypovídá.

Po roce 1948 bylo z politických důvodů zatčeno několik desítek tisíc lidí. Mezi nimi bylo mnoho jedinců, kteří se necítili být vinni a často ani neměli tušení, čeho se měli dopustit. Dostali se do situace, na niž se nemohli vnitřně připravit. Co takový člověk prožíval? V jakém vězeňském společenství se ocitnul a co mu pomohlo, aby se represivnímu prostředí přizpůsobil? Znamenalo pro něj propuštění z vězení úlevu z pocitu nabyté svobody nebo stál znovu před novými výzvami, jimž musel čelit? Jak je možné, že lidé zatčení v padesátých letech 20. století zůstali ve svém vědomí politickými vězni i po pádu východního bloku? Kniha přináší k těmto otázkám nejenom cenné materiály, ale také možné přístupy k jejich zodpovězení.

Publikace obsahuje sedmnáct vybraných životních příběhů bývalých politických vězňů a vězeňkyň, kteří prožili část svého života za mřížemi československých komunistických věznic a trestaneckých pracovních táborů. Jejich příběhy byly zaznamenány a zpracovány s využitím metody orální historie. Analytické kapitoly knihy jsou věnovány vývoji československého vězeňství po druhé světové válce, vězeňským subkulturám, psychologickému pohledu na dopady politického věznění a způsoby jejich zvládání i vězeňské poezii jako svědectví a dokumentu své doby.