Perníková chaloupka vychází ke stoletému výročí narození obou autorů knížky. Václav Renč se narodil 18. listopadu 1911 ve Vodochodech, zemřel 30. dubna 1973 v Brně. Jiří Trnka se narodil 24. února 1912 v Plzni, zemřel 30. prosince 1969 v Praze. Renčovy kouzelné verše na téma známé pohádky, doplňují tajuplné ilustrace Jiřího Trnky. Spojením obou autorů tak vzniklo dílo, které je klenotem kvalitní české knižní tvorby pro děti.
Popelka nazaretská, která nezapře ducha českého baroka, je nejznámějším dílem Václava Renče. Skladba vznikla v komunistickém kriminále "zapsaná do paměti... v nejnaprostější samotě samotě... už ve vyšetřovacích vazbách". Básník ji po svém návratu z vězení (1951 - 1962) nijak neupravoval. V dopise literárnímu kritikovi Jaroslavu Medovi, v době prvního vydání knihy, o tom Renč napsal: "Vychází tak, jak mi v těch samotách byla darována, zcela doslovně darována, proto jsem se neodvážil změnit, když šla do tisku, ani slůvko, třeba by se zdálo (a mě prvnímu), že tu i onde by byla namístě menší korektura."
On the centennial of the first appearance (1923) of Rilke's Sonnets to Orpheus, award-winning translator Mark Burrows reveals their depth and meaning with a brilliant new introduction and translation. This new translation captures the lyric beauty of Rilke's poems, honoring their syntactic peculiarities and grammatical complexities as few translators have dared to do. Burrows' versions maintain the essential strangeness of language and abruptness of metaphor by which the sonnets attain their distinctive character in German. Burrows' approach replicates what one reviewer describes as the poems' "dazzling obscurity," refusing to resolve the deliberate difficulties Rilke's formulations present. The effect invites readers to linger with these sonnets, allowing themselves to be shaped in their encounter with them.
Pohádky ve verších i v próze, bohatě ilustrované.
Antologie - zpěvník obsahuje české lidové koledy i evropské koledy v české jazykové podobě od staročeských rorát přes adventní zpěvy 16. století k katinským písním středověku a renesance. Každá koleda je doprovázena celostránkovou ilustrací - reprodukcí středověkých obrazů, lidového umění a figurek.
První svazek Vybraných spisů Václava Renče obsahuje básnické knihy: Sedmihradská zem, Vinný lis, Trojzpěvy, České žalmy a Loretánské světlo, dále obsáhlý výběr z Renčových veršů z čtyřicátých i třicátých let a v oddíle Bez ozvěny cyklus autorových básní z vězení. Svazek doplňuje obsáhlé torzo „třívěté kantáty o svaté Anežce České“ Režná kytlice.
Výbor z poezie. Uspořádala Květoslava Neradová.
"Resistance and Resignation" gathers the letters and other writings of Dietrich Bonhoeffer from 1943 to 1945 while he was imprisoned in Berlin's Tegel prison. This nearly complete edition reconstructs the correspondence, alternating outgoing letters with writings sent to the prisoner by relatives and friends, primarily Eberhard Bethge, who has provided detailed explanatory notes. An appendix includes a valuable essay by Bonhoeffer's fiancée with excerpts from the letters addressed to her, as well as a lengthy unpublished piece by Bethge on the history of preserving this unique correspondence. The documents collected here testify to the engagement with a "mature world" that a Christian and theologian, actively involved in the struggle against Nazism, undertook with intellectual honesty. The result is a portrayal of a "non-religious" Christianity, characterized by a return to the original content of the Scriptures, rejecting any escape into the afterlife, and combining faith in the God of Jesus Christ with full fidelity to the earth and life.
V důsledku mimořádných životních osudů a jejich odrazu v básnické tvorbě je dnes Václav Renč svými čtenáři známý především jako autor velikých mariánských skladeb, zejména Popelky Nazaretské, blízké svou formou, melodičností a přehlednou epikou i prostým čtenářům nezaměřenýmsoustavně na poezii. Kniha Přesýpací hodiny je poslední lyrickou sbírkou, kterou V. Renč ještě autenticky připravil k tisku. Je to jistým způsobem suma a odkaz básnické zkušenosti, která je nedílnou zkušeností životní: poslední definitivně uspořádaná sbírka zralé tvorby, prakticky bez kazu. Václav Renč je již plně zařazený v proudu české duchovní básnické tvorby své doby (srov. například dedikace řady básní odkazující na určitá příbuzenství a výraz vděčnosti). Básník, přijímaný kdysi jako výstřední individualista a introvert se ničím nevyděluje z tíhy existence svého lidského společenství.
Májové úvahy patří k posledním textům Václava Renče (1911-1973), českého katolického básníka a dramatika. Po jeho smrti byly tyto úvahy publikovány v Katolických novinách (1974-75) a znovu v Katolickém týdeníku (1994-95), některé s mírnými úpravami. V knižní podobě vyšly v roce 1996 jako neprodejný tisk. Dílo je čtenářsky prověřené a zaslouží si širší pozornost. Pro zasvěcené čtenáře Renčova díla je nápadná jednoduchá a disciplinovaná forma úvah. Tato střízlivost a prostota výrazu odráží básníkovu lidskou a duchovní zralost, vycházející z bolestných životních zkušeností a umělecké cesty. Renč přetváří mladistvou abstraktní esejistiku a polemickou publicistiku do střídmého a vroucího projevu. Renč, narozený ve Vodochodech, žil od dětství v Praze a vystudoval filozofii a jazykovědu na Karlově univerzitě. Pracoval pro literární časopis a působil jako lektor a režisér. V roce 1951 byl nespravedlivě odsouzen na 25 let vězení, z něhož byl propuštěn v roce 1962. Po propuštění se věnoval dramaturgii a literární činnosti. Kromě reflexivní lyriky psal divadelní hry a rozhlasové dramatizace, a podílel se na aktualizaci katolických mešních písní.
Renčovy básnické meditace na Loretánskou litanii sú klasickým textom náboženskej poézie. Táto básnická symfónia je skutočnou strhujúcou modlitbou a patrí k duchovnej literatúre.
Antologie pohádek a veršů našich předních básníků pro nejmenší.
In "Sternstunden der Menschheit" erzählt Stefan Zweig von 14 historischen Ereignissen, die die Menschheitsgeschichte prägten: Die Entdeckung des Pazifiks durch Balboa im Jahr 1513, die Eroberung Konstantinopels durch die Osmanen 1453, die Entstehung von Händels Oratorium "Messias" 1741, und Rouget de Lisles Komposition der Marseillaise 1792. Zudem wird der vergebliche Hilfsversuch General Grouchys für Napoléon 1815, Goethes unerfüllte Liebe zu Ulrike von Levetzow 1821, sowie Johann August Sutters Erschließung Kaliforniens und die Zerstörung seines Besitzes durch den Goldrausch 1848 thematisiert. Ein heroischer Moment wird durch Dostojewskis Begnadigung 1849 dargestellt, gefolgt von der Verlegung des ersten Transatlantischen Kabels 1858. Tolstois Tod 1910, Scotts gescheiterte Südpol-Expedition 1912, Lenins Rückkehr nach Russland 1917 und Ciceros Einsatz für die Republik nach Cäsars Ermordung 43 v. u. Z. werden ebenfalls behandelt. Schließlich wird das Scheitern von US-Präsident Woodrow Wilson bei den Verhandlungen um den Friedensvertrag von Versailles 1919 thematisiert. Diese Ereignisse verdeutlichen, wie einzelne Momente die Richtung der Geschichte beeinflussen können.
Žalmy v překladu Václava Renče. Překlad žalmů dokončil Václav Renč po 30. říjnu 1972, šlo tedy o jeho poslední významnou literární práci (1911-1973). Naše vydání vychází z textu poslední ruky, jímž je autorizovaný strojopisný rukopis, zachovaný v pozůstalosti. Doposud jsou překlady známy především z opisů, ale také např. z cyklostylového vydání žaltáře z roku 1974, které vyšlo „jen pro vnitřní potřebu“ tehdejší olomoucké bohoslovecké fakulty. Renč v něm jako překladatel ovšem nemohl být uveden. Podnět k Renčově překladu žalmů dal zřejmě doc. ThDr. Josef Bradáč a P. Ladislav Simajchl. Významným spolupracovníkem byl ThDr. Jaromír Tobola (1916-1988), profesor Starého zákona, jeden z nejvýznamnějších českých biblistů. V autorově pozůstalosti se zachovalo přes osmdesát strojopisných stran odborných Tobolových poznámek k Renčově překladu, které básník akceptoval. Jde o překlad básnický, třebaže zároveň významově přesný – a jako básnickou knihu jej také vydáváme.
Výbor milostných veršů Václava Renče. Básníkův pohled na ženu má mnoho úhlů, od křehkého zamlčení nad dívčí krásou po zralý dík za celoživotní cit. Vždy je však naplněn obdivem a krystalickou čistotou myšlenek i slov. Podstatnou část knížky tvoří Renčova poezie manželské lásky, v české literatuře jinak nepříliš zastoupená. [vybrala a uspořádala Ester Marie Nováková]
Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.
Básnická skladba, kterou významný katolický básník napsal v leopoldovské věznici na podzim roku 1957.
Trojzpěvy: kruh dvanácti ód, pátá básnická sbírka Václava Renče, jsou zajímavým stupněm v básníkově mnohotvárném vývoji. Jsou totiž nejen jeho organickým pokračováním, ale zazněla v nich s překvapující plností i struna u Renče dosud utajená, z hloubky i šíře zabírající hymnické pathos, jehož kovově jasný zvuk jsme u nás neslýchali od dob Březinových.
1327 hat Petrarca, wenn wir dem Dichter glauben dürfen, die schöne Laura zum ersten Mal erblickt. Um die schicksalhafte Liebe zu der Fernen, Unerreichbaren kreisen die Gedichte seines »Canzoniere«. Aus ihnen ging die neuzeitliche Lyrik in Europa hervor. Aber kann uns die Liebeslyrik des Dichters aus dem 14. Jahrhundert heute noch unmittelbar ansprechen? Sie kann. Denn Petrarca ist nicht nur der unglücklich Liebende par excellence, sondern er hat auch die Widersprüchlichkeit der Liebe wie kein anderer in Worte gefaßt: Freiheitsbedürfnis und Bindung, Leid und Lust am Leiden. Und der »poeta laureatus«, der lorbeerentflammte Dichter, umwirbt noch eine andere Geliebte, die Dichtung selbst. Was wäre ein Sonett, was wäre eine Kanzone ohne Reim? Indem der Übersetzer Karlheinz Stierle sich in dieser Auswahl der Ordnung des Reims, wenn auch nicht sklavisch, fügt, wird er in einen spannungsreichen Dialog zwischen den Möglichkeiten seiner eigenen Sprache und dem Original gezogen. Durch die Zweisprachigkeit dieser Ausgabe hat der Leser die Möglichkeit, diesen Dialog nachzuvollziehen.
The tragedy of Oedipus' daughter - a wise, fearless heroine who shuns society's laws - from the master Greek dramatist.
Gieljan Beijen, selský syn, jediný ze tří bratří, který se vzepře panovačné ruce ovdovělé matky a po mnoha oklikách a scestích dospěje k největšímu okamžiku svého života, k boji, jejž vede jako vrchní dozorce hrází proti katastrofálnímu přívalu ohrožujícímu holandskou krajinu, stará selka, která až do smrti nepustí z rukou otěže vlády nad hospodářstvím i nad dětmi - to jsou hlavní postavy dramatického románu, které dorůstají monumentální velikosti, hodné světového autora.
Meditace básníka na invokace loretánské litanie.
Dramatická báseň o 6 obrazech: variace na thema z Lope de Vegy.
V češtině první úplný soubor kanzón opěvujících Lauru z autorova Zpěvníku (či Veršů), díla psaného 30 let v národním jazyce toskánském, budoucím spisovném jazyce všech Italů, a shrnujícího autorovu milostnou lyriku. Z tohoto originálu, majícího (v přehledném uspořádání Marsandově) 4 díly, z nichž 3 platí Lauře, konkrétní ženě básníkem opěvované, a zahrnující co do formy sonety, kanzóny, sestiny, ballaty, madrigaly a terciny, uvádí zmíněný soubor právě jen kanzóny, v nichž podle kritiky dosahuje autor básnického vrcholu, a jde tedy podle uvedeného členění o kanzóny I. a II. dílu, soubor je shrnuje pod názvy Za života paní Laury a Po smrti paní Laury. Překlad zachovává většinou přesné schéma kanzón podle originálu a k licencím sahá co nejméně.
Divadelní hra líčící události, jež předcházely děj Shakespearovy tragédie Hamlet, a to od zavraždění krále Hamleta (divadelní verze rozhlasové hry z pozůstalosti Miloše Rejnuše, dotvořená V. Renčem). Hrdinou hry je kancléř Polonius, člověk čestný a neúplatný, který jediný zná pravdu o zavraždění krále Hamleta a chce ji vyjevit dánskému lidu. Když se však dovídá, že do Dánska vtrhli nepřátelé, pravdu zamlčí, aby touto pravdou neoslabil napadenouvlast, zradí tak sám sebe a tak se stává tím ubožákem, jak jej známe ze Shakespeara.
Výbor z poesie slavného anglického „jezerního básníka“.
Příběh o přátelství a dobrodružstvích čtyř chlapců s ilustracemi čtrnáctiletého V. Hamburgera.
Lyrika 1963–1967. Osmapadesátiletý básník, dramatik a překladatel, který publikoval již své sbírky během třicátých let, se vrací souborem lyriky do české poezie. Jeho poezie je přemýšlející a hluboce vážící osud člověka, byť i někdy na úkor možnosti poetické lehkosti. Je v němúsilí o podstatu, úsilí dobrat se základních otázek, jež nalézáme na dně sebe: „Potkat sám sebe za zrcadlem, / v krajině přátelství; a pak už nikdy / se nespatřit...“
Výbor z poezie vězněných básníků Zdeňka Rotrekla, Václava Renče a Josefa Palivce s monografickými portréty. Uspořádal a předmluvu a komentáře napsal Antonín Kratochvil. Exilové vydání nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku navrhl Ferdinand Čulík.
Druhý svazek Renčových Vybraných spisů dokresluje obraz Václava Renče-básníka, a to především prvým otištěním sbírky Přesýpací hodiny, ale i dalšími básněmi z pozůstalosti a z šedesátých let. Zároveň podává letmý obraz o Václavu Renčovi-překladateli (Rilke, Mickiewicz, Browningová, Keats, Coleridge, Petrarca, Goethe, Norwid, Southey aj.) a čtenáře seznamuje s básníkovými nejvýznamnějšími dramaty, Císařovým mimem a Černým milencem. [redigoval, vybral a uspořádal Jaroslav Novák]
[k vydání připravila Luisa Nováková ; ilustrace Evžen Navrátil]
Malý výbor z próz. Václav Renč psal prózu sice po celý život, ale jen zřídka, jakoby na okraji své tvorby. Tento malý výbor přináší v první části trojici povídek - jedna je prodchnuta téměř poeovskou atmosférou, dvě další sugestivně vypovídají o lidském obrácení. Druhá část dává nahlédnout do dosud nikdy nepublikovaného Renčova rukopisu a je jakýmsi vyznáním básníkovy lásky k divadlu. [z autorovy pozůstalosti vybral Jaroslav Novák]
