Čtvrtý svazek edice Osobnost představuje profesora Pavla Proška, který se vymyká tradičnímu obrazu univerzitního profesora. Je polárníkem, i když tento termín sám odmítá, a tvrdí, že doba polárníků skončila s Amundsenem. Prošek má velké cíle a díky němu má Česká republika vědeckou polární stanici v Antarktidě. Působí jako klimatolog na Masarykově univerzitě v Brně, a podle jeho kolegů je houževnatý, cílevědomý a téměř bez chyb. Jeho cesta k polárnímu výzkumu byla spíše náhodná; v roce 1973 se jako asistent dostal na stáž do Švýcarska, kde se věnovali výzkumu v Arktidě. I když mu nebylo umožněno se zúčastnit polární expedice, zájem o tuto oblast v něm vzklíčil. Své první polární zkušenosti získal v roce 1985 na Špicberkách, kde byl celkem třikrát. Později se začal zajímat o Antarktidu a významně přispěl k vybudování antarktické stanice. I ve svém věku, kdy se mnozí lidé věnují odpočinku, stále pracuje a fotografuje. Prošek má tisíce snímků polárních krajů, které považuje za krásné a čisté. Podle něj je antarktický sníh modrý a představuje naprosto čistou destilovanou vodu, což dokazuje, jak je náš sníh špinavý. Polární krajiny jsou pro něj druhým domovem.
