Radomír Malý Boeken

Téma vztahu církve a nacismu je aktuální zejména v kontextu 60. výročí konce druhé světové války. V minulosti se učilo, že Katolická církev kolaborovala s hitlerovským režimem, přičemž i kněží a katoličtí laici byli vězněni a popravováni. Agitátoři však tvrdili, že šlo o jednotlivce, kteří se vymykali oficiální linii Vatikánu, jež měla údajně podporovat nacismus v boji proti komunismu. Papež Pius XII. a němečtí biskupové byli obviňováni z kolaborace nebo mlčení vůči nacistickým zločinům, což je v české veřejnosti hluboce zakořeněno. Tato publikace se snaží objasnit pravdu a fakta. Mezi známé oběti nacismu patří Alfréd Fuchs, konvertita ze židovství, který byl umučen v Dachau. Také katolická tělovýchovná organizace Orel čelila perzekuci, přičemž jejím nejznámějším členem byl dr. Jílek, popravený gestapem. Kněz Josef Štemberka z Lidic odmítl milost a postavil se ke zdi s ostatními muži, kteří byli popraveni. Dalším příkladem je děkan František Kvapil, zastřelený za údajnou účast v odboji, a profesor Karel Kratina, který byl popraven za kritiku protektorátního úředníka. Tato publikace se podrobně zabývá těmito historickými událostmi a jejich kontextem.

Kniha Kříž pod rudou hvězdou se zabývá problematikou života církví v bývalém Československu za časů komunistické totality. Jejími autory jsou čeští a slovenští historici. Kniha je jedním z výstupů projektu Grantové agentury České republiky (GAČR) reg. č. 409/07/0475 Katolická církev na jihu Čech ve světle archivních dokumentů let 1949 – 1976. Na knize se autorsky podíleli Václav Rameš, Robert Letz, Rudolf Svoboda, Peter Šturák, Jaroslav Coranič, Kamila Veverková, Hynek Šmerda, Jan Kafka, Radomír Malý, Viliam Judák, Vlastimil Kročil, Martin Weis a Peter Zubko.

Publikace určená širší veřejnosti. Autor popularizačně zachycuje stěžejní body dějin Církve od Ježíše Krista až po II. vatikánský koncil a současnost, nevyhýbá se ani ožehavým tématům.

Doba osvícenství, romantismu a národního obrození znamená odklon od tradičních náboženských hodnot, zejména těch, které byly spojeny s pobělohorským katolicismem a barokní kulturou. Tento vývoj je patrný v literatuře, filozofii i katolické teologii, přičemž české obrozenecké divadlo nejlépe ilustruje atmosféru doby. Repertoár divadelních her, jejich obsah a dialogy odrážejí skutečné nálady lépe než úřední prameny. Důležitou otázkou je, jak katolicismus ovlivnil vývoj národního obrození. Byl katolicismus po třicetileté válce inspirativní pro emancipaci českého národa, nebo už neměl co nabídnout? Někteří autoři, jako Karel Havlíček a T. G. Masaryk, považovali ortodoxní katolicismus za neslučitelný s českým patriotismem, což podpořili i Zdeněk Nejedlý a komunisté. Naopak Josef Pekař hájil barokní katolicismus jako klíčový prvek českého vlastenectví. Dilema českého národa není ojedinělé, podobné otázky řešili i francouzští historikové. V době baroka byla většina obyvatelstva katolická, což vysvětluje rozmach barokního umění. Husitské reminiscence vznikly v osvícenství a romantismu jako projev touhy po národní identitě. Tento proces vedl k dekatolizaci a dechristianizaci české společnosti, což vyvrcholilo po druhé světové válce. Katolické duchovenstvo se často spojovalo s osvícenstvím a husitskou tradicí, zatímco moravské duchovenstvo mělo jiný přístup. Tato práce se zaměřuje na ideový konflikt v českém obrozeneckém dramatu a jeho

Převážná část katolíků zastává názor, že inkvizice byla institucí, která se svou bestiální krutostí zapsala do dějin jako jejich nejčernější skvrna. Ačkoliv existují historické důkazy o pravém opaku je Církev systematicky terčem útoků, jež nacházejí zdroj inspirace právě v tétolži. Zmizí ze školních učebnic dodnes hlásané báje, jako je Galileovo: „A přece se točí?!“ i další výplody protikatolické propagandy? Navzdory faktu, že světu byly předloženy významné údaje bořící černý mýtus o inkvizici (zpráva z mezinárodního symposia o inkvizici, z r. 2002 – svazek o 783 stranách), zdá se, že není v zájmu Říma na tomto ustáleném mýtu cokoli měnit. Samotný papež Jan Pavel II. začal „přípravy“ na rehabilitaci inkvizice (zanedlouho po odhalení těchto faktů) tím, že se před světem znovu omluvil za všechny její „zločiny“ spáchané v minulosti. Omlouvá-li se ovšem pouze jediná Katolická církev tam, kde se měli omlouvat i jiní a současně nejsou zmíněna fakta o pozitivním významu této instituce ve své době (o nichž mezinárodní symposium podalo nezvratné důkazy), vyzní nakonec tento akt nejen jako další sebeobviňování Církve, ale i chvalozpěv na úspěšnou proticírkevní demagogii vžitou do podvědomí milionů lidí, podobně jako ne náhodou vyumělkované lži evoluční teorie.

Tato odborná publikace je fakticky dílem PhDr. Radomíra Malého, jenž si vzal za základ a inspiraci spis Apologetická abeceda P. Konráda Kubeše SJ z doby krátce po 2. světové válce. Jde o snahu očistit dějiny katolické církve od nánosů lži a pomluv a rozlišení pravdy od mýtů a výmyslů, byť nevyzní vždycky ve prospěch katolíků.

Život a dílo Alfreda Fuchse (1892-1941), českého novináře. Texty převzaté z Mařanovy Knihy o Alfredu Fuchsovi, z Fuchsovy knihy O deseti svatých a z výboru Křesťan a svět, vyd. Ctiborem Mařanem. Vyšlo v samizdatové edici Přátelé v r. 1988