Daria Ullrichová Volgorde van de boeken (chronologisch)

The destructive effects of jealousy underlie this tale. Othello, a man of quality and superior intelligence, is brought down by his suspicions of his wife, Desdemona.

Ve hře Ze života hmyzu Čapkové formou volně na sebe navazujících obrazů rozvíjejí výjevy, v nichž vystupují jednotlivé hmyzí druhy, personifikující takové mravní pojmy jako lakota, ctnost, sobectví... Jednotlivými obrazy prochází postava Tuláka, člověka s velkou životní zkušeností a zralostí, který od pasivního pozorování postupně začíná do hmyzího života aktivně zasahovat. Je protikladem onomu světu kořistníků a zároveň nese význam přirozenosti koloběhu života jako volání po lidskostí naplněném životě tváří v tvář smrti.

Alois Jirásek, Otec : [drama o třech jednáních : premiéra 21. června 2007 v Národním divadle]. Martin Františák, Doma : [premiéra 21. června 2007 v Národním divadle. Příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Hra byla poprvé inscenována na profesionálním jevišti v Národním divadle v Praze společně se hrou Aloise Jiráska Otec, obě hry se totiž dotýkají obdobných témat, vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova. Hra vznikala z pudu sebezáchovy. Z horské samoty mě nutnost po třech syrových letech odstěhovala do města. Opustil jsem tehdy několik hlubokých přátelství z horských samot a ztrácel se ve městě a bludech. Pocit viny, že jsem cosi zradil a ztratil, k čemusi nutil. Nějak na to všechno odpovědět a neztratit stopu. Nedá se hovořit o prvotním nápadu, ani o nějakém vanutí ducha. Spíše to byly údery sekery v modré noci bez měsíce a beze hvězd. Někdo někde zpíval, někdo klečel za stodolou, něco ulomilo pět latí v plotě…

Programová brožura k inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Jedna z nejznámějších her Josefa Kajetána Tyla je pohádkovou báchorkou pro děti i dospělé. V půvabné pohádce se prolínají reálné typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil.

Třetí hra Josefa Topola z roku 1963 je jednou z nejlepších básnických dramat dvacátého století: střídají se v něm reálné obrazy života soudobé vesnice (násilná kolektivizace, odumírání tradic, krize kolektivní idnetity, odosobnění vztahů) se světem divadelní fantazie v podobě masopustního reje, tradičního lidového obřadu, v jehož rámci se přechodně obrací zajeté stereotypy. Topol konfrontuje mýtus s realitou, vesnici idylickou a idealizovanou s vesnicí skutečnou, plnou dřímajících i otevřených konfliktů, předsudků, temných vášní i pudů. Nic zde není černobílé, téměř každý chybuje a mýlí se. Ten nejčistější je pak nešťastnou shodou událostí obětován. zdroj: Mgr. Libor Vodička, Ph.D.

Tato divadelní hra byla poprvé knižně vydáná v roce 1682. Vypráví o španělském svůdníkovi, který neuznává žádné povinnosti. Žen si neváží, a pouze si užívá, na to nakonec i doplatí.

Pohled na život ortodoxních žen prostřednictvím nejintimnějšího rituálu - mikve. Smyslem rituálu je očistit ženy od "nečisté krve" tak, aby byly znovu tělesně připraveny pro své muže.

Part of "The New Penguin Shakespeare" series, this text looks at "King Richard III" with an introduction, a list of further reading, commentary and a short account of the textual problems of the play. The series is used and recommended by the Royal Shakespeare Company.

This is Edmond Rostand's immortal play in which chivalry and wit, bravery and love are forever captured in the timeless spirit of romance. Set in Louis XIII’s reign, it is the moving and exciting drama of one of the finest swordsmen in France, gallant soldier, brilliant wit, tragic poet-lover with the face of a clown. Rostand’s extraordinary lyric powers gave birth to a universal hero—Cyrano De Bergerac—and ensured his own reputation as author of one of the best-loved plays in the literature of the stage. This translation, by the American poet Brian Hooker, is nearly as famous as the original play itself, and is generally considered to be one of the finest English verse translations ever written.