Josef Prokeš Boeken

Kniha Josefa Prokeše, vyhledávaného kněze, duchovního doprovázejícího, skauta a horolezce, vede čtenáře k novému pohledu na víru. V krátkých textech se zabývá celou řadou závažných křesťanských témat, k nimž přistupuje s otevřeností, poctivostí a autenticitou, přitom ale s důkladným vzděláním a duchovní zkušeností. Otevírá tak prostor k hlubšímu promýšlení, ale též radosti, která se z opravdové víry rodí. Jako červená nit se knihou vinou citace z exhortace Evangelii gaudium, jež ukotvují Prokešovy úvahy ve směru, který vytyčil pontifikát papeže Františka. Josef Prokeš je kněz českobudějovické diecéze. Studoval na papežské univerzitě Gregoriana obor Nová evangelizace. Věnuje se pastoraci mládeže, je diecézním duchovním rádcem skautů. Ve volném čase rád leze po horách (naposledy v Ekvádoru).

Svatí, které církev uctívá , mohou nenápadně, ale zato velmi jasně osvěcovat náš život. Každý z nich tiše inspiruje naši každodennost, a to osobitým a jedinečným způsobem, v lásce, která překračuje i hranici smrti. Tichým, ale zato velkým spojencem je nám svatý Josef. Dobře Ježíše zná, zná ho ze své každodennosti. A právě v ní nás může skvěle inspirovat. Může nám vyprošovat odvahu k tomu, abychom dokázali vykročit na nové cesty, odvahu k přijímání hledajících, ke skryté službě i k dobrým vzájemným vztahům.

Křest je nedílnou výbavou křesťana, ale jeho významu a smyslu pro každodenní život je věnována překvapivě malá pozornost. Zkušený duchovní doprovázející a úspěšný autor spirituální literatury Josef Prokeš se na křest zaměřuje s ohledem na důvěrnou znalost otázek i potřeb současného člověka, stejně jako s vědomím problémů a nedorozumění, které v dnešní době kolem institucionalizovaného náboženství panují. Kniha představuje jakási duchovní cvičení, jejichž cílem je obrátit pozornost k tomu, co vše může uvědomění si křtu v lidském životě znamenat a jak se může stát neustálým zdrojem síly a inspirace. Křest při tom vidí ne jako jednorázovou legitimace do klubu křesťanů ani instantní odpověď na složité otázky života, ale jako nevysychající pramen, jemuž se můžeme učit být stále otevření. Kniha může být inspirací i pro ty, kteří o křtu uvažují nebo se na něj připravují.

Zpověď je niterné setkání s Bohem, který mě stvořil, který je pramenem mého bytí. On dokáže léčit různá má zranění a ošetřit místa, kudy mi uniká životní síla a radost, a to i vzhledem k mé osobní historii. Svátost smíření však není zaměřena jen do minulosti. Je zásadně obrácena do budoucnosti. Nezpovídám se jen proto, abych vyjmenoval něco, co se stalo v mé dávné či nedávné minulosti, nýbrž prostřednictvím svátosti dostávám sílu, abych zaměřil celý svůj život správným směrem. Je to velice tvůrčí a životodárný čas, kdy se ve mně mocí Ducha obnovuje nejen Boží obraz, ale také jeho pokoj a všechny síly i dary, které do mě vložil. (z úvodu)

Nejnovější kniha zkušeného autora Josefa Prokeše přináší čtenářský požitek na druhou, neboť se v ní inspirativně prolíná literatura s literaturou o literatuře. První část knihy obsahuje deset kapitol z literární teorie pro mírně pokročilé čtenáře, druhá část nabízí k vlastnímu posouzení konkrétní umělecký text, a sice Prokešův povídkový soubor Na sviňu svět (2008). Závěrečná, třetí část na různých kritických reflexích dokládá, jak odlišně předložený textový materiál vnímali jednotliví recenzenti. Jejich argumenty zajímavě probleskují do teoretických úvah části úvodní a rozsvěcují tak světélka na druhé straně pomyslného literárněinterpretačního „tunelu“.

Docent Masarykovy univerzity, člen Obce spisovatelů, prozaik a divadelní režisér Josef Prokeš ve své knize zkoumá komplexní estetickou výstavbu písní sedmi stěžejních osobností českého folku 60.–80. let 20. století: Karla Kryla, Vladimíra Merty, Vlastimila Třešňáka, Jaroslava Hutky, Jaromíra Nohavici, Karla Plíhala a Slávka Janouška. Rozebírá vždy jednu jejich typickou píseň, kterou pojímá jako synekdochu celého autora, zdůrazňuje klíčové motivy a upozorňuje na jejich vývoj v rámci autorského kontextu. Chápe současně jednotlivé analyzované písně jako svazek sil vyvažujících se ve vzájemně protikladných napětích a zahrnuje do výkladů rovněž vše, co zkoumané písně obklopuje a vchází s nimi ve styk. Osobnosti zkoumaných folkových písničkářů práce chápe jako souhrn dynamických složek celku moderního českého folku, jejichž působnost je určována jejich vlastními dispozicemi i vzájemnými vztahy, jakož i vztahem jednoho každého z nich k folku domácímu i světovému.

Divadelní hra o 6 obrazech Emodrink z Elsinoru na motivy Shakespearova Hamleta se celá odehrává v malém obskurním baru s fiktivním hracím automatem a fiktivní hudební skříní. Přichází Host se Psem a během konverzace diváci postupně vytuší, že Host je Barmanův otec, který za Husákova absolutismu emigroval do USA a nyní inkognito přijíždí poznat svého syna, jehož nikdy neviděl. Do ponuře groteskních scén se postupně zapojují i Technocoura a Emoboy, posléze i Dance Master se svou Taneční partnerkou, v samém závěru i Barmanova Matka. Jednotlivé postavy se v sobě navzájem bizarně zrcadlí a jejich odraz je navíc lomen citacemi z Hamleta ve stařičkém překladu E. A. Saudka (zneuznaný herec Barman si ochotnicky hraje na Hamleta). Vícevrstevný text umožňuje různé možnosti interpretace.

Písničkářské konfese Vladimíra Merty, Jiřího Dědečka, Vlastimila Třešňáka, Miroslava Janouška a Karla Kryla, spolu s koláží jejich kreseb, fotografií a básnických i prozaických textů. Doplněno studiemi o jednotlivých autorech, ediční poznámkou a postskriptem k úmrtí Karla Kryla. Text vnikl z materiálů semináře, konaného 13. října 1993 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Lektorovali: Mgr. Jiří Černý, PhDr. Vladimír Hříbal a doc. PhDr.Jiří Rambousek, CSc. Vyšlo s podporou FRVŠ MŠMT. Publikace slouží pouze pro studijní účely a nebyla komerčně využita.

Od chvíle, kdy se kvůli koronavirové krizi uzavřely všechny kostely, odstartoval podcastový projekt U ambonu, v jehož rámci šest známých kněží každý den komentovalo evangelijní čtení. Vznikl tak unikátní soubor duchovních promluv, které nejen zajímavě vykládají text Písma a související témata, ale zachycují i nové přemýšlení o tom, jak v moderním světě žít křesťanství, jak se vyrovnávat s nečekanými a zásadními zvraty, které představovala například daná krize, jak vystoupit ze zabydleného prožívání víry směrem k větší dospělosti a autenticitě. Výběr z promluv z doby koronavirové je tak nejen dokumentem své doby, ale i výzvou k novému vykročení a dobře ukazuje, že každá krize je zároveň i šancí.

Učitelský generační román, který vyšel v roce 1986 jako samizdat. Hlavního představitele Vojtu poznáváme na večírku, kterým završuje své studium, jsme účastni jeho holohlavé promoce, prožíváme s ním krkolomné učitelské štace, známost s nebezpečně atraktivní a aktivní knihkupkyní Jitkou, později se svedenou a opuštěnou učitelkou Štěpánkou... To vše probíhá v prostředí brněnské umělecké bohémy 60. let i v jiných prostředích, neméně zajímavých, nasvíceno reflektorem grotesky a černého humoru