Věroslav Mertl Volgorde van de boeken (chronologisch)

Sugestivní povídky převážně z venkovského prostředí, stojící na reálných základech a zasahující až do první poloviny dvacátého století, nepojímají smrt jako hlavního aktéra děje. Jak název napovídá, smrt tvoří napětí v pozadí lidských příběhů. Náročného čtenáře opět potěší brilantní práce s českým jazykem a přemýšlivý tón knihy, který se nikterak nevymyká autorovu předchozímu osvědčenému a tolik ceněnému stylu. Autorem obálky, grafického návrhu knihy a grafiky v úvodu textu je akademický malíř Jiří Müller.

Tajemství vytváří dějiny a konstituuje lidskou duši", tvrdí v jednom z esejů českobudějovický spisovatel, básník a esejista Věroslav Mertl. Jak doznává, deníkové záznamy začal psát na popud svého otce už jako osmiletý chlapec. Je si ovšem vědom určité problematičnosti a subjektivnosti deníkových poznámek a postřehů, ale domnívá se, že i ony náleží do publikovatelné literatury a nejsou vždy jen privátní záležitostí. To potvrzuje i úspěch jeho knihy deníkových úvah a reflexí Kruhy pod očima, která vyšla v roce 1995 a zahrnovala texty z let 1954 až 1994. Na ni volně navazuje "druhá kniha" Kruhů pod očima, v níž je Mertl důvtipným, někdy i nesmiřitelným glosátorem a kritikem vnějšího životaběhu, ale především filosofujícím a moudrým člověkem, odmítajícím nápory postmoderního relativismu hodnot a naopak se navracejícím v duchu své hloubce křesťanské víry a morálky k hodnotám a jistotám trvalým a sebezáchovným.

Společenský román, který zachycuje významné události v českých dějinách a jejich promítání do osudů jeho aktérů. Časový záběr je od protektorátu přes 60. léta a normalizaci až k polistopadové euforii. Stejně jako většina Mertlových próz i děj tohoto románu je zasazen na venkov, do Městečka. Hrdinou je Petr Křišťan, kterého radní jako problematickou osobu odsunuli na místní hřbitov jako kopáče. Zde vzpomíná na svou zemřelou lásku, manželku, která ho se synem opustila, na setkání s různými obyvateli Městečka a do vzpomínek se mu prolínají politické události a to,jak je kdo prožíval a posuzoval. Autor zde spouští sondu do české národní paměti a na pozadí osudů jednotlivých postav se snaží apelovat na zásadní morální hodnoty lidského života. Zajímavá kniha patrně zaujme pouze užší okruh čtenářů.

Studie, portréty a eseje o literatuře známého českobudějovického spisovatele přinášejí zasvěcené pohledy na literaturu i její autory např. J. Seiferta, B. Fučíka, B. Reynka, L. Fukse ad.

Výbor z fejetonistické tvorby známého českobudějovického prozaika, básníka a novináře. Kniha obsahuje vážná i rozmarnější (ne však lehkovážná) zamyšlení nad mnoha nedobrými jevy v našem soukromí i ve společnosti. Autor poutavým způsobem zaznamenává a komentuje nevšední okamžiky všedního života.

Deníkové záznamy a myšlenky básníka a spisovatele, životně i bytostně usazeného v Českých Budějovicích. a jižních Čechách. Jejich intenzita a schopnost pojmenovávat věci kolem sebe, včetně definice absurdity života v době socialismu i v počátcích kapitalismu, je téměř bezpříkladná.

Devátá kniha Věroslava Mertla popisuje návrat hlavního hrdiny na venkov.

Pád jasnovidce je dokonalou studií člověka, jehož vlastní život postrádá smysl, a který tuto prázdnotu zaplňuje nesnášenlivostí a manipulací s osudy druhých. Hlavní postava - důchodce Štefan Broda - je odmalička vysmívaný pro svůj nehezký vzhled a neohrabanost. Shromažďuje v sobě po léta nenávist vůči druhým lidem, která přerůstá do touhy mstít se světu za příkoří, jež mu způsobil. Děj je zasazen do malého penziónu na břehu Baltského moře, kde se sešlo několik lidí z různých zemí, kteří jsou z minulosti tak či onak svázáni s Polskem, aby tu prožili klidnou dovolenou. Avšak léto je mimořádně deštivé. Prší a prší. Atmosféra "jakési blížící se zkázy" je kulisou pro rozehrání psychologické hry, jejíž trumfy drží v ruce právě Broda, který je tam v podstatě nedobrovolně, jeho zeť onemocněl a tchán převzal jeho rekreační poukaz. Broda vypadá jako venkovský strejda; to odpovídá vnější stránce jeho existence, ne však jeho vnitřnímu strojení, které je občas až psychopatologické. Neustále slídí, shromažďuje informace o jednotlivých hostech, které pak využívá k údajnému jasnovidectví. Broda se přiživuje na osudech druhých, aby zaplnil vlastní prázdnotu, a nato hyne, protože nelze žít na účet jiných lidí.

Jak už sám název knihy napovídá, autor se tentokrát vydal za láskou do míst, která jsou často mylně pokládána za vyprahlá, totiž mezi lidi stárnoucí a staré.

Modelový psychologický román s válečnou tematikou, zaměřený k problémům moci a přizpůsobivosti. Román se skládá ze 43 číslovaných kapitol a odehrává se v rozmezí prvních pěti dnů května 1945 v jihočeské vesnici. V životě neúspěšný německý kapitán Karl Hofer, v civilu učitel dějepisu, usmyslí si po Hitlerově smrti alespoň dočasně uskutečnit svou představu nacionálního socialismu. Při ústupu do Rakouska obsadí se svým oddílem ves Rtyni. Zabavením radiopřijímačů a neprodyšným obklíčením vesnice přesvědčí obyvatele i vojáky o vítězství německé tajné zbraně a konci války. Ve Rtyni, jejímž velitelem se sám jmenoval, hodlá zavést nový řád, ke všem stejně spravedlivý.

Hrdinou autorovy románové prvotiny je muž střední generace, domněle vyrovnaný poštmistr, který se ve svém rodinném životě ocitá v tíživé krizi. Ve snaze vymanit se z ní, vrací se do rodné vesnice, konfrontuje sám sebe se vzpomínkami na dětství a rodiče, i s novou realitou jeho rodiště adochází tak k vnitřní obrodě.

Soubor psychologicky laděných povídek (Stonek trávy, Zpětné zrcátko, Sad, Past, Cizí byt, Cesta zpátky, Ruce, Testament) čerpá ze situací všedního života na venkově nedávné minulosti i ze života městského v současnosti. Autor postihuje nejniternější konflikty hrdinů, ať už vypráví o zániku rodového majetku, o zápase se zákeřnou nemocí, nebo o krizi manželských vztahů po víceletém soužití, přičemž se snaží odhalit podstatu motivů lidského jednání a naznačit cestu k naplnění smyslu života.

Román z okupace konfrontuje životní ideály generace z doby první světové války a generace z války minulé. Otec, který vštěpuje svému synovi ideály pravdy a lidskosti, v kritických chvílích počínající okupace selže a teprve syn, ocitající se v koncentračním táboře a potom na zoufalémútěku, prověřuje ve strašné zkušenosti nosnost někdejších otcových ponaučení o pravdě a lidskosti. Dramatický příběh se na pozadí válečných a okupačních událostí snaží o hlubší pohled do lidského nitra.

Nový povídkový soubor (Tikot vesmíru, Šustot smrti, Poledne, Planoucí noc, Místo posledního odpočinku) autora knihy povídek Stín blaženosti a románu Po tomto putování zachycuje mezní situace městských i venkovských lidí v době válečné i poválečné. Autor zde staví lidi mladé, dospěléi staré do situací, kdy pod dotekem věčných hodnot objevují, co je v životě závažné a co nicotné, v čem je pravé štěstí i smysl života.

Chlapecký román jednoho ze zakladatelů československého Junáka. Patnáctiletého Jendu přihlásí otec za dobré vysvědčení za odměnu na skautský tábor do Křivoklátských lesů. Dva měsíce v divočině se neobejdou bez velkého dobrodružství.

Soubor povídek z let 1949-1968 (Na vahách větví zemřelých, Porážka, Bylo to takové plodné léto, Propuštěn, Zápis z vlastního pohřbu, Stín blaženosti, Stoly, Proměna, Samoty, Nultý čas, Poslední den, Odchod příchozího, Smrtúčetního, Dodopis). Autor v nich zachycuje člověka ve vzácných chvílích blaženého citového a rozumového soustředění při srážce s tvrdou realitou života, reprezentovanou nejbližšími okolními lidmi nebo nezměnitelnou životní situací. 43-021-68