Olav Duun Boeken

Olav Duun (1876—1939) je jedním z nejvýraznějších a nejznámějších norských spisovatelů své generace. Do literatury vstoupil v roce 1907 sbírkou povídek z rodného kraje, který se stal inspirací pro téměř všechna jeho díla. Vrchol jeho tvorby představuje široce koncipovaná, šesťsvazková rodová kronika Ľudia z Juviku (1918—23), podávající obraz života v Norsku od konce osmnáctého až po dvacáté roky dvacátého století. Další významnou freskou je trilogie Blížiny (1929), Ragnhild (1931) a Posledné roky života (1933), kde autor mistrovsky zachytil rozpornost lidských vztahů. Mezi jeho menší romány patří i Justín a Gudrun z roku 1935. I když na malé ploše, Duun v tomto úsměvném příběhu znovu dokázal své umělecké mistrovství a postavil v něm pomník lidské statečnosti, pracovitosti a vytrvalosti.

Poblíže norského pobřeží leží ostrov s malou rybářskou osadou. Autor zde vypráví o souboji chudých rybářů s mořem. Jednoho dne přichází dravý příboj, moře stoupá a zdá se, že pohltí celý ostrov. Někteří zachraňují holé životy na nejvyšším útesu, jiní umírají ve vlnách. Když moře opadne, navracejí se do svých domovů a poznávají, že ztratili i ten chudý majetek, který zajišťoval jejich tvrdý život.