Milan Jungmann Volgorde van de boeken (chronologisch)

Both witness to and victim of Stalin’s reign of terror, a courageous woman tells the story of her harrowing eighteen-year odyssey through Russia’s prisons and labor camps.

Lidové pohádky, vyprávěnky a "poudačky" z Kladska a Podkrkonoší vyprávěné jadrnou řečí našich předků a sebrané významným českým folkloristou a spisovatelem. Humorné, laskavé i laškovné čtení.

Ve svém vzpomínkovém díle Literárky – můj osud podává dlouholetý šéfredaktor nejslavnějšího a nejvlivnějšího českého kulturního týdeníku zasvěcenou zprávu o prostředí, ve kterém se i se svými spolupracovníky pohyboval a tvořil. Jeho kniha zaujme pamětníky dobových zápasů, jež Literárky vybojovaly a jež Jungmann dokresluje. Bude však přitažlivá i pro čtenáře, kteří padesátá a šedesátá léta neprožili, ale chtějí si o nich i o jejich zákulisí vytvořit co nejpravdivější obraz.

Výbor statí o literatuře. Na záložku autor napsal: "Zařadil jsem do tohoto svazku recenze, přehledy a referáty pro různé konference, zabývám se v nich tvorbou 90. let, od jejich počátku zhruba do půle desetiletí. Vybral jsem ze svých prací to, co se mi zdá, v naději nepochybně pošetilé, alespoň něčím zajímavé jako svědectví o uměleckém i společenském vývoji naší doby. Rámec výboru, úvodní a závěrečný text, je věnován záměrně příteli Sergeji Machoninovi, jehož odchodu nepřestávám bolestně želet."

20 reiche amerikanische Juden sollen angeblich 1943 im Austausch gegen einen deutschen Offizier aus dem KZ in die Freiheit entlassen werden. Als eine junge Frau begreift, dass ihr Weg doch in den Tod führt, erschiesst sie zwei der SS-Schergen.

Autor se pokouší svým příběhem, zachycujícím lidské hledání blaženosti v komplikovaných poutech pohlavního partnerství, o literární průzkum našeho způsobu života. Vypravěč sám je svědectvím faktu, že nelze zůstat v pouhém pozorovatelském postoji a že jsme zpravidla proti své vůli vtaženi do vztahů druhých lidí: ač je nejprve jen divákem milostné situace svého přítele Jiřího, Jiřího ženy a výtvarnice Ivanky, i jeho osud záhy připlácí hře ostatních.

Pokračování Vaculíkova románu Český snář – polemické dopisy, které autor dostával jako reakce na svůj román v době, kdy kniha dosud nebyla vydána.

Příběh hétery ve 4. století p.n.l. Příběh dívky, která byla vychována jako svobodná a svobodomyslná bytost s nadáním a talentem, který dokázala rozvíjet. Setkala se za svůj život s mnoha filosofy, stála po boku velkému Alexandrovi, byla zasvěcena do tajů duchovna... Hrdinkou historického románu sovětského autora je životní družka Alexandra Makedonského Thais, která s ním sleduje šíření řeckého vlivu od Malé Asie, Egypta až po západní Indii a usiluje o harmonizaci poměrů mezi dobyvateli a obyvatelstvem. Nejlépe vyjádřeno citáty z knihy: - o náboženství "Čím je víra primitivnější, tím více se jí přidržují lidé nevzdělaní, a čím temnější je jejich duše, tím jsou fanatičtější." - symbol kola - kříž se zahnutými rohy, ovšem záleží na směru zahnutí, podle toho je symbolem dobra nebo zla... - nebo jeho postoj k podstatě ženství a mužství "Neklidný a sebevědomý mužský duch změnil světový pořádek, jenž panoval za vlády žen. Kněží vyhlásili všemu ženskému boj. Mužům je bližší rozum než paměť, cit, srdce a duše. Stalo se tak již dávno, kdy člověk ztratil víru v sebe a začal spoléhat na vynálezy nástrojů, čímž se postupně vzdaloval své přirozenosti a oslaboval své vnitřní síly. Ženy žily jinak a zachovaly si víc ze sebe sama, mají silnější duši než muži a taky je v nich víc lásky a vědomí vlastní podstaty..."

Soubor kritických úvah o české próze, který doplňuje a rozšiřuje svazek autorových recenzí Cesty a rozcestí, jenž vyšel roku 1988 v Londýně v nakladatelství Rozmluvy. První část obsahuje úvahy: Román zrodu moderní subjektivity, Páralovo teatrum mundi, Román nikoli historický a Dopis Ludvíku Vaculíkovi.Ve druhé části knihy jsou recenze, které autor psal pro ineditní měsíčník Obsah od roku 1982 až do prosince 1989. Stať Nad sektářskou koncepcí české kultury připravil pro sympozium Československo 1988, jehož konání Státní bezpečnost znemožnila.

Román Medorek vyšel poprvé v samizdatu v roce 1985 a už tehdy vyvolal u disidentské obce značný rozruch. Za zaznamenání stojí názor bohemisty Alexandra Sticha, který Medorka pasoval na „jednu z nejlepších českých próz 80. let“. Tak či onak, kontroverznost si Placákův zběsilý románový debut udržel dodnes. I v roce 2010 působí tato syrová generační výpověď stejně „punkově“ a nespoutaně jako před čtvrtstoletím. Román poprvé vychází v úplnosti, se všemi původními ilustracemi Pavla Reisenauera.

Výbor z recenzí uveřejňovaných v 80. let v smz. časopisu; mj. o J. Kozákovi, B. Říhovi, V. Černém, M. Kunderovi, J. Pelcovi, J. Otčenáškovi, J. Peterkovi, V. Rzounkovi, J. Šotolovi, M. Červenkovi aj.

Kritické studie, zařazené do tohoto svazku, přinášejí autorův široký rozhled a hluboké nahlédnutí do děl nejvýraznějších představitelů současné české prózy. V "Listech ze zápisníku" jsou rozebírány i obecnější problémy - např.o novém románu, o experimentální literatuře, o smyslu kritické práce vůbec. Avšak hledání obecného významu úlohy člověka a společnosti charakterizuje celé Jungmannovo kritické dílo. Všechny práce, až na jednu dosud nepublikovanou stať "Od tragédie doby k pochopení tragiky člověka", byly již zveřejněny v časopisech Literární noviny, Plamen, Orientace, Host do domu a Slovenské pohľady. 1. vydání.

Kniha obsahuje čtyři novely, které jsou obrazem života na vesnici. Jejich hrdinové jsou skuteční lidé, žijící plným životem. Milují, nenávidí, bojují za své představy o životě a štěstí. Autor má smysl pro dramatičnost, humor i poezii, což činí jeho knihu poutavým čtením.

Soubor jedenácti povídek, v nichž autor zachytil boj našeho lidu s fašismem. V řadě drobných příběhů z různých období a různých způsobů tohoto boje, vylíčil historii šesti tíživých let nesvobody - od prvního veřejného vystoupení demonstrujícího lidu proti vetřelcům v říjnu roku 1939 přes hromadné popravy českých lidí v letech dalších, hlavně po atentátu na Heydricha v roce 1942, až ke dnům osvobození v slavném máji roku 1945. Ideovým spojovacím motivem je stále se upevňující jednota českých lidí v jejich odporu proti okupantům a v jejich tichém, nenápadném hrdinství, které z nich vytvoří třetí frontu, jež spolurozhoduje o konci války v českých zemích.

Monografický nárys života a díla národního umělece Karla Nového pojednává o zdrojích, z nichž vyrůstalo umění tohoto předního představitele naší angažované meziválečné generace, i o celkovém zaměření jeho celoživotní práce. Svazek doplňuje stručná bibliografie.

Česká literatura od počátku národního obrození až do současnosti (1952). Pomocná kniha literární historie pro gymnásia, pedagogická gymnásia a vyšší odborné školy. Poplatné době vydání, ale přesto zajímavé pro srovnání.

Román o růstu sovětského kolchozu, po minulé válce zanedbaného a nejhoršího v okrese, který se během rku pozdvihne na dobrý průměr a získá předpoklady stát se jedním z nejlepších v SSSR. Hlavní myšlenkou je změna ve vztahu lidí ke společné práci: vyčerpáni po válce, zbaveni nejlepších pracovníků, kteří padli na frontě, a vlivem špatného vedení přestávali se zajímat o družstevní hospodářství, starali se jen o výhody trhu, obchodovali a vydělávali pro sebe, nový předseda kolchozu počal po návratu z fronty organisovat znovu od začátku celou hospodářskou a stranickou práci, zvykal lidi pořádku a kázni, podchytil jejich zájem o nové pěstitelské methody a o mechanisaci. Z dřívějších liknavých lidí tak vznikl kolektiv uvědomělých pracovníků, ve kterých správné vedení a pokrokové myšlenky odkryly netušené schopnosti a daly jim vědomí, že jakéhokoliv nepřítele - sucho, deště, neúrodnou půdu - je možno překonat. Zároveň ukazuje autorka, jak i soukromé zármutky a neshody pomáhá vyřešit společné chápání budovatelských úkolů.

Obsahuje: Dětství ; Do světa ; Moje university Autobiografická trilogie, v níž Gorkij s fakty svého osob. života podává součas. charakteristiku celé epochy (2. pol. 19. stol.): na jedné straně růst prům. kapitálu a na druhé straně zbídačení drobného řemeslnického měšťanstva."Dětství"líčí život v rodině despotického děda, každodenní hádky, kruté výprasky, spory o peníze, pokrytecké pánbíčkářství (jedinou světlou postavou je babička Akulina, v níž G. ztělesnil všechno kladné, co se uchovalo v lidu podútlakem a vykořisťováním). V kn. "Do světa" líčí G. dobu svých 10-16 let: učení v obuvn. krámě, službu na parníku jako umyvače nádobí, a statování v divadle. Poznává blíže charakt. rysy měšť. života, a odpovědi na obec. protikladyhledá v četbě. Koneč. východiskem jeví se mu cesta do Kazaně a universit. vzdělání. - Třetí kn. je co do lidských typů a dobových směrů a nálad nejbohatší. "Moje university" je titulem ironickým. Namísto universit. studia studuje G.život bosáků, a to přímo v jejich středu. Z jejich života vytěžil mnoho materiálu pro své pozdější práce. Celé dílo, přestože líčí tolik hoře, krutosti, hlouposti a lži, nese ráz bojovný, vyslovuje víru v život a v člověka

Ohlas písní ruských je básnickou oslavou toho, čeho si Čech na ruském národě nejvíce vážil a obdivoval, je odrazem monumentálních historických dějů, krajiny, ruského hrdinství, citovosti a rozumu.