Milan Jankovič Boeken

Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona, prodchnuté duchem lehkovážné improvizace, jsou satirickým odsouzením doby jejími vlastními prostředky.

Galerie karikatur, druhý svazek Haškovy politické satiry, se od Politických a sociálních dějin strany mírného pokroku v mezích zákona v lecčems odlišuje, zároveň však s nimi má některé rysy společné.

Autoři druhého svazku Poetiky literárního díla 20.století se rozhodli pozorovat a představit svůj předmět velice "zblízka", v plné jeho konkrétnosti. Detailní analýzy - například mnohovrstevnatého, všechny řečové složky aktivizujícího přediva vyprávění, jak se projevilo v jednom z Vančurových a jednom z Čapkových děl - prostředkují čtenářům živé doteky se slovesnými výtvory: průhledy do básnivé prózy, do poezie symbolismu, do tvorby avantgardy a jejích časových souputníků. Pozorně sledovány jsou též experimenty vytvářené na pomezí literatury a výtvarnictví, texty budované na principu variačních a permutačních obměn či intertextových citací.

Monografie s dokumentárními fotografiemi o životě a díle významného českého básníka a novináře 20. století.

Milan Jankovič se ve svých textech zabývá dynamikou proměny literárního díla v čase, zejména v procesu jeho recepce. Otázky estetického působení díla jsou zpřesňovány prostřednictvím interpretací textů Michala Ajvaze, Bohumila Hrabala a Daniely Hodrové. Uvedené interpretace mají svou příznačnou problematiku a do úvah byly zařazeny proto, aby vedly tichý dialog s teoretickými podněty Theodora Adorna a Umberta Eca z úvodní kapitoly a ozřejmily pojmy dílo a text, a rovněž otázku smyslu díla, svět díla, jemuž se lze vystavit (dění smyslu v širším kontextu, nezáměrnosti díla, i jeho hry rozmanitých významů).

Soubor studií Milana Jankoviče se hlásí k odkazu Jana Mukařovského. Studie zařazené do první části knihy, které vznikaly v průběhu let 1965-1990, přibližují čtenáři problematiku "sémantického gesta". Druhá část publikace představuje několik pokusů o využití uvedené teoretické problematiky v interpretaci konkrétního uměleckého díla (Haškova Švejka a knih B. Hrabala).

Za rozhodující považuji Kantovu myšlenku produktivní obraznosti, která se může uplatnit ve vnímání formy předmětu tak, že nám dovoluje nalézat ve formě víc než jen následek reálných procesů nebo uzpůsobení k určitým vnějším účelům. Esteticky aktivizovaná forma přestává být uspořádáním odpovídajícím pouze něčemu danému a stává se výrazem možného, napjatého vztahu mezi člověkem a světem, v němž obě strany, skrytá podstata člověka a zjevující se skutečnost, se ocitají v dotyku.

V knize Toulavé house autor Radko Pytlík předkládá čtenářům poznatky ze svého dlouhodobého studia osobnosti a života známého českého spisovatele, autora slavných Osudů dobrého vojáka Švejka, Jaroslava Haška. Sleduje jeho životní osudy již od mládí, rekonstruuje toulky Evropou, zabývá se jeho bohémstvím a odporem ke státní moci. Také ale přináší nové pohledy na rozporuplné období Haškova působení v legiích a v Rudé armádě a snaží se odkrývat zdroje a inspirace jeho tvorby, čímž čtenáři pomáhá utvořit si o Haškovi ucelený obraz.