Staroruská literární památka z 12. století-lyrickoepická poéma líčí tažení severoruských knížat proti Polovcům r. 1185 a v reflexivních a apelativních pasážích zobrazuje tehdejší současnost. Dílo je známo pouze z opisu z počátku 19. století, jehož předloha údajně shořela roku 1812. Již od počátku uvedení eposu v širší známost jej proto doprovází spor o jeho historickou původnost.
Lyrickoepická skladba Poéma konce je situovaná do Prahy, kde autorka žila v letech 1922-25, městská scenérie se však v díle objevuje pouze náznakově; ve 14. kapitole se obrazy ulic, kaváren, mostu, řek a periferie prolínají s úvahami lyrické hrdinky. Toto přebásnění provedli na pódiu Lyry Pragensis poprvé Milena Dvorská, Helena Glancová a Marie Tomášová. Klavirní skladby Fryderyka Chopina a Alexandra Skrjabina hrál František Maxián. Režijně nastudovali Helena Glancová a Otomar Krejča ml.