Michal Horáček Boeken

Až vyjde nějaká encyklopedie české valchy, mělo by v ní stát heslo: Michal alias Hadí vocásky ( vlastním jménem Michal Horáček)

Tovární komíny vzbuzují jak pozitivní, tak negativní pozornost. Po staletí obtěžovaly kouřem a narušovaly historické panorama měst, zatímco jejich demolice přitahovala davy. Tato kniha se zaměřuje na fenomén boření komínů, přičemž zkoumá technologické metody likvidace a historické motivace k demolici. Ukazuje, jak se komíny proměnily z funkčních staveb na ikony průmyslového věku, které si zaslouží ochranu. Autoři definují hodnoty těchto staveb a upozorňují na důležitost pečlivého zvažování každé hrozící likvidace. Komíny se staly součástí městské krajiny a připomínají staré časy, výrobní a průmyslové významy lokalit, a fungují jako orientační body. Kniha obsahuje tři kapitoly, které detailně popisují osudy více než dvaceti zbořených komínů. První kapitola se zaměřuje na nejvyšší komíny v České republice, druhá na zajímavé typologie a technologické mezníky, a třetí na nedávno zlikvidované komíny a motivace jejich demolice. Autoři evidují 360 zbořených komínů za posledních 10 let a snaží se zabránit likvidacím z neznalosti jejich hodnoty. Kniha také představuje příklady zachování komínů v nových strukturách a možnosti připomínání těch zbořených.

Kniha věnovaná dostihům. Úvod napsal Vladimír Čechák. Barevná fotografie na obálce Pavel Dias. Černobílé fotografie z autorova archivu. 316 stran, 16 stran obrazové přílohy. 2.vydání.

Knižní podoba libreta divadelní hry ve verších - Kudykam. Penzión Svět je rozlehlá budova, vystavěná z rozličných "možná" a "snad". Jen na nás záleží, zda zůstaneme váhat uvnitř přiděleného pokoje, anebo přikývneme vnitřnímu nepokoji a vykročíme potměšilou spletí chodeb a schodišť od jistot k nejistotám. Hrdinové Horáčkovy lyrické férie se k takovému kroku odvážili. Odvahu prokázal i sám jejich autor - už jen tím , že je na nevázané cestě nechává promlouvat výhradně řečí vázanou: v dekasylabech, i villonských baladách. Příběhu vtiskl mravní výzvu, ale nezapřel ani své okouzlení tragikomickou barvitostí, neomalenou sprostotou i vznešeností lidského mumraje.

Dvaapadesát esejí, které vycházely v Lidových novinách v letech 2003 a 2004. Nakladatelství Lidové noviny je vydalo ve formě na daný žánr až luxusní, knížka je opatřena předmluvou Zdeňka Svěráka.

Zpěvník největších hitů Michala Horáčka a Petra Hapky, ve kterém najdete písničky Levandulová, Dívám se dívám, V penziónu Svět, Štěstí je krásná věc, S cizí ženou v cizím pokoji aj., vychází z jejich dlouhodobé spolupráce a je určen všem, kteří mají jejich písničky rádi.

Velmi zajímavá kniha o Benešově, nazvaná Benešov technický a industriální, je skvělá publikace zabývající se nejen technickými a průmyslovými památkami, ale přináší i pohled na život města a jeho obyvatel v době nedávno minulé....

Touto sbírkou autor navazuje na tři různorodé tradice: první jsou literární či malířské cykly inspirované ročním koloběhem, druhou lidový žánr knižních kalendářů, oblíbený zejména v devatenáctém století, a třetí francouzské neboli villonské balady. Tato obtížná lyrická forma, kterou pěstovali básníci ve Francii již od třináctého století, má v češtině krátkou, avšak poměrně bohatou historii. Kromě řady překladů Villonových básní k ní patří i díla původní, na prvním místě 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936), jejichž skutečným autorem byl Vítězslav Nezval. Michal Horáček hledá v rámci villonské balady (kterou tvoří čtyři sloky o celkem osmadvaceti verších se třemi opakujícími se rýmy a refrénem) co nejpestřejší možnosti variací. Pracuje s rozmanitými vrstvami češtiny, zkouší různé rytmy a rýmové sekvence. Francouzskou baladu kříží s jinými žánry buď klasickými, jako je lidová píseň, legenda či lyrickoepická balada, anebo populárními, například s kramářskou písní nebo se sloganem hokejových fanoušků. Spolu s proměnami ročních dob a krajiny se v knize střídají různé hlasy, k nimž kromě juniorů, seniorů, existencí spořádaných i nesolidních patří český fousek nebo Pražské Jezulátko.

Po celý rok 2006 žil Michal Horáček napůl v současnosti a napůl v dějinách. A to proto, aby nejčerstvější dění porovnal s děním podobným, byť časově mnohdy vzdáleným. Možnosti a rozhodnutí aktérů událostí, které právě hýbaly českou politikou, společností a životem vůbec, pak vystavil srovnání s možnostmi a rozhodnutími dávných japonských samurajů, ruských revolucionářů nebo španělských conquistadorů stejně jako s činy osobností českého středověku. Svou paralelu posléze poměřil tím, co se dnes už příliš nenosí: přísným morálním metrem. Tak se stalo, že jeho originální eseje - psané pondělí co pondělí pro Hospodářské noviny - sice bouří vratkými vášněmi a náladami času přítomného, ale nesou i pečeť úvahy nadčasové.