Michaela Žáková Volgorde van de boeken

Kniha se věnuje působení šlechty ve veřejném životě Československé a Rakouské republiky v období mezi světovými válkami. Pozornost soustředí především na její činnost v obou armádách, diplomacii a politice těchto států. Autoři odpovídají na otázku, do jaké míry byla šlechta ochotna se veřejně angažovat po rozpadu rakousko-uherské monarchie a ustavení republikánských režimů. Identifikují přitom shody, ale i rozdíly v přístupu šlechticů v Československu a Rakousku. Konstatují, že v obou případech šlechta a zejména její nejelitnější část, aristokracie, vnímala nové poměry se značnou nedůvěrou. Na příkladech konkrétních šlechticů i šlechtičen kniha současně prokazuje, že zejména v Rakousku se aristokracie na situaci poměrně rychle adaptovala a stala se spojencem konzervativních politických sil soustředěných jak v křesťanskosociální straně, tak v domobraně polovojenského charakteru zvané Heimwehr. Současně dokládá obdobný, byť méně nápadný posun ve vnímání československé reality šlechtou ve třicátých letech dvacátého století. Důvody autoři spatřují mimo jiné v nacistické hrozbě, která vedla aristokracii v Československu i Rakousku k vlasteneckým postojům a tím i vyšší míře angažovanosti.

Práce sleduje jednu ze strategií šlechty k uchování sociálního a ekonomického postavení elity prostřednictvím umisťování neprovdaných dcer do ženských šlechtických nadací, a to na příkladu uchazeček o prebendy Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě. Hledá odpovědi na otázky, jakými prostředky se urozené ženy o nadační místa ucházely, jaké byly jejich osobní motivace a které faktory o výsledku přijímacího řízení rozhodovaly. Předmětem zájmu jsou životní osudy konkrétních aristokratek, stejně jako otázky, jakým způsobem přijetí prebendy ovlivnilo jejich životy a jaké alternativy existenčního zajištění volily v případě, že neuspěly.

Výpravná publikace poprvé zachycuje celých 1100 let dějin Pražského hradu a přináší řadu nových historických a uměleckohistorických interpretací. Editoři Jan Novák a Petr Kroupa soustředili odborné příspěvky 23 autorů do čtyř oddílů – Hrad knížecí, Hrad královský, Hrad císařský a Hrad republikánský. Reprezentativnost dodávají publikaci četné barevné fotografie a kresby, včetně rekonstrukcí podoby sv. Václava. Samostatnou přílohu tvoří kreslené rekonstrukce Hradu v průběhu dějin.

Publikace se zabývá vztahem ženy a automobilu v tzv. pionýrském období automobilismu (do roku 1918). V celkem pěti kapitolách se věnuje jak samotným počátkům dámského automobilismu před rokem 1900, tak specifickým podobám využívání automobilu či kořenům dodnes přetrvávajícího fenoménu ženy – špatné řidičky. Kniha dále nastiňuje nelehké začátky dámského automobilového sportu a popisuje úskalí dobové automobilistické módy. Závěrečná kapitola se zabývá rolí žen v propagaci automobilových značek.

Monografie popisuje vývoj ústavu od jeho založení císařovnou Marií Terezií v roce 1755 jako zaopatřovacího institutu pro neprovdané šlechtičny až po jeho úplné zrušení o dvě století později. Kniha se zabývá nejen historií ústavu, ale také jeho charakterem, vnitřní strukturou a ekonomickým zajištěním, společenským významem, každodenním životem jeho členek atd. Publikace obsahuje obrazovou přílohu s černobílými i barevnými fotografiemi.