Martin Dolejský Boeken

Dřevěné nebo plechové baráky, vyřazené železniční vagony či maringotky, ale také opuštěné cihelny nebo jeskyně – to vše se za první republiky stávalo nouzovým řešením pro nemajetné obyvatele Prahy. Nouzové kolonie byly Na Krejcárku, ve Střešovicích, Veleslavíně a v mnoha dalších lokalitách. Ve druhé polovině dvacátých let prý stály na pražské periferii a někdy i poblíž centra víc než dvě desítky takových kolonií, v nichž počátkem třicátých let žilo na 15 000 lidí. Ač si vedení metropole uvědomovalo spojitost tohoto jevu s bytovou krizí, k žádnému řešení nedospělo. Pestrý fotografický materiál v novém svazku edice Zmizelá Praha zachytí nejen tyto počátky, ale i přežívání nouzových kolonií po druhé světové válce. Mnohde jsou jejich pozůstatky dokonce patrné i dnes.

Na stovce stránek nové publikace se rozvíjí příběh přírodní lokality, která zejména v meziválečné době proslula jako široce vyhledávaná rekreační oblast, zatímco v současnosti je kontrastně k této minulosti vnímána více jako přírodní lokalita. Slovy autora je jejím pozůstatkem malebná labská tůň v katastru Káraného, místo procházek a občasného bruslení. Přilehlá chatová oblast Pod Hájovnou a Grado s příjemným hostincem žije svým nezaměnitelným životem. Martin Dolejský ovšem pojal děj komplexněji, když svůj záběr rozšířil i na vývoj dopravy, obchodu, služeb a trávení volného času. Je zřejmé, že proces oslabování cestovního ruchu zahájila regulace řeky Labe uskutečněná ve 30. letech 20. století. Grado tak tvoří součást území s lužními lesy, vlhkými loukami, tůněmi a dalšími biotopy, ovlivňovaného od druhé poloviny 20. století zejména chatovou výstavbou a rozvojem rybolovu.

Publikace z řady studií Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky se zabývá činností KSČ na území Velké Prahy v meziválečném období. Věnuje se sociální, ekonomické a politické situaci v hlavním městě, volebním programům, kandidátkám i samotné činnosti KSČ v pražském zastupitelstvu. Závěr brožury přináší portréty vybraných komunálních politiků.