Leopold Jaroslav Pospíšil Boeken

When Leopold Pospíšil first arrived in New Guinea in 1954 to investigate the legal systems of the local tribes, he was warned about the Kapauku who reputedly had no laws. Dubious that any society could exist without laws, Pospíšil immediately decided to live among and study the Kapauku. Learning the language and living as a participant-observer among the Kapauku, Pospíšil discovers that the supposedly primitive society possesses laws, rules, and social structures that are as sophisticated as they are logical. Having survived the Nazi occupation of Czechoslovakia and fled the Communist regime, Pospíšil has little patience for the notion that so-called advanced civilizations are superior to the ‘stone age’ society in which he now lives. On the basis of his research and experiences among the Kapauku – he would stay with them five times between 1954 and 1979 – Pospíšil pioneered in the field of legal anthropology, holding a professorship at Yale, serving as the anthropology curator of the Peabody Museum of Natural History, and publishing three books of scholarship on the Kapauku law. As Jaroslav Jiřík and Martin Soukup write in their afterword, however, “His three previously published works are about the Kapauku; this one is about the anthropologist among the Kapauku.” The memoir is filled with charming anecdotes and thrilling stories of trials, travels, and war – told with humor and humility—and accompanied by a wealth of the author’s personal photos from the time.

Osm povídek o výtvarnících, umělcích staré gardě, osamělých sólistech aj.

Je možné, aby studium práva kmenových společností označovaných za primitivní, mohlo být něčím víc než jen příspěvkem do sbírky kuriozit? Je možné, aby jeho studium bylo dokonce přínosem pro moderní právo dvacátého století? Leopold Pospíšil, věhlasný profesor srovnávacího práva působící po léta na univerzitě Yale, spoluzakladatel antropologie práva, kterému se za četné vědecké zásluhy dostalo těch nejvyšších ocenění, odpovídá zcela jednoznačným "ano". Člověk, který zná jen svou vlastní společnost a kulturu nejenže není schopen pochopit jiné právní systémy, ale nedokáže poznat ani podstatu právního systému, ve kterém žije. Pospíšil, dnes už klasik antropologie práva, empirik, nespoléhající na "velké autority", ale jen a jen na důsledný výzkum, jak jej sám prováděl u zcela neznámých Kapauků na Nové Guineji nebo u indiánů Hopi, přináší brilantní kritiku dosavadních teorií práva a zároveň teorii vlastní, která osloví nejen odbornou právní veřejnost, ale díky svým faktografickým a metodologickým kvalitám zaujme všechny, kteří se pohybují ve společenských vědách.

Kniha prostřednictvím fotografií uznávaného antropologa Leopolda Pospíšila vypráví příběh o papuánských Kapaucích a výzkumech, které mezi nimi začal uskutečňovat zhruba od poloviny 50. let 20. století. Význam jeho výzkumu lze z hlediska antropologického studia člověka přirovnat k přistání člověka na Měsíci. Nová Guinea totiž byla v době jeho pobytu jedním z posledních míst neprozkoumaných západní civilizací. Lidé tam tisíce let žili takřka v izolaci od pobřežních oblastí jako „poslední svědkové pravěku“. Leopold Pospíšil pořídil unikátní fotodokumentaci, ve které zachytil rychle mizející svět novoguinejské kultury neznající západní vymoženosti. Publikace vychází z osobního fotografického archivu Leopolda Pospíšila a vizuálními prostředky vypráví o všedním životě Kapauků, válkách i autorově bádání. Pospíšilův život by mohl sloužit jako předloha k řadě dobrodružných románů, od osobní účasti v protinacistickém odboji, přes aktivní odpor proti komunistickému režimu, který vedl k jeho nucené emigraci. Tehdy se v Americe živil jako honák krav, následně vystudoval prestižní Yaleovu univerzitu, stal se poradcem amerických prezidentů a uskutečnil výzkum v novoguinejských horách v době, kdy se tam odvážil vydat málokdo.