Vlastimil Zábranský Volgorde van de boeken

Člověk sice svět vnímá smysly, ale rozumí mu pomocí slov – významů jazyka, mytologických systémů, náboženských a filosofických koncepcí a vědeckých teorií. Musel si nejdříve v procesu dorozumívání (pomocí slov) zkonstruovat koncept mikrosvěta a makrosvěta, aby mohl jeho podobu spatřit v mikroskopu či dalekohledu. Musel nejdříve (pomocí slov) vytvořit koncept krásy a umění, aby rozpoznal krásné objekty a rozlišil řemeslná a umělecká díla. Musel nejdříve (pomocí slov) sestrojit „Eróta“, „sluneční galaxii“, „krevní oběh“ nebo „anorganickou chemii“, aby novým způsobem pochopil a uviděl „pohlavní vztahy mezi lidmi“ „zatmění Slunce“, „infarkt“ nebo „rozklad mrtvého těla“. Musel si nejdříve zkonstruovat cíl, aby mohl nastoupit cestu.

Nové vydání nejlepších humoresek ze Žáčkových čtenářsky velmi úspěšných knih doplněné výběrem z několika rukopisných souborů, které jistě potěší všechny autorovy obdivovatele. Neotřelá publikace je okořeněna originálními ilustracemi Vlastimila Zábranského.

Vyprávění o šestnáctileté Kateřině, o jejím studiu na konzervatoři, taky o prvním citovém vztahu. Kateřina je nebolestínská,nesentimentální. Katka má naplánovanou svou budoucnost. Chce jít na střední pedagogickou školu, bude bydlet u babičky a domů bude jezdit jen na víkend. Ale v tom se stane něco co nikdo neočekával.Babička Katce umře.

Román ze studentského prostředí je určen především dívkám. Hrdinky, dvě devatenáctileté vysokoškolačky, nežijí jen pro svůj citový vztah, ale musí zdolávat obtíže studia jazyků. Jejich cesta do výsostného území pravého citu vede zklamáním a životními zkouškami a padají při ní mnohé romantické představy

Příběh šestnáctileté studentky gymnázia, která se vlivem nemoci v rodině a dalších okolností ocitne v neznámém prostředí, v jiné škole, mezi jinými spolužáky.

V prózách jde o volné variace na téma krásy nahého ženského těla. Toto téma autor rozvíjí ztišeně, cudně a citlivě, v pravém opaku k cynickému a naturalistickému vidění, dost rozšířenému v současné literatuře... Ústředním tématem všech próz je vztah muže a ženy, přitom autor fandí takovému vztahu, v němž nikoli chtivá pozornost muže ke kráse ženského těla, ale lidské hodnoty ženiny proměňují partnerský vztah ve skutečnou lásku, opravdovou hodnotu životní. Autorova citlivá vnímavost k objevování jemného pojiva v mezilidských vztazích a jeho obraz dítěte ve válce přispívá také k úsilí o vytvoření vskutku humanistického světa.