Holly Gramazio Boeken

'The most fun I've had reading in the longest time' MARIAN KEYES * 'A time-bending gem about the way we live now' GABRIELLE ZEVIN * 'Brilliant, hilarious, surprising and wise. I devoured it' NAOMI ALDERMAN You wait ages for The One . . . then 203 come along at once One night Lauren finds a strange man in her flat who claims to be her husband. All the evidence - from photos to electricity bills - suggests he's right. Lauren's attic, she slowly realises, is creating an endless supply of husbands for her. There's the one who pretends to play music on her toes. The one who's too hot (there must be a catch). The one who makes a great breakfast sandwich. The one who turns everything into double entendres ('I'll weed your garden'). And the one who can calm her unruly thoughts with a single touch. But when you can change husbands as easily as changing a lightbulb, how do you know whether the one you have now is the good-enough one, or the wrong one, or the best one? And how long should you keep trying to find out?

Když se Lauren jednou pozdě v noci vrátí domů do svého londýnského bytu, u dveří ji přivítá její manžel Michael. Je tu ovšem jeden problém – Lauren není vdaná. Toho muže nikdy v životě neviděla. Ale podle jejích přátel, nové výzdoby bytu i fotek v telefonu jsou už dva roky svoji. Zatímco se Lauren snaží přijít na kloub tomu, jak by se mohla provdat za někoho, koho ani nezná, Michael jde na půdu vyměnit žárovku. A náhle zmizí. Na jeho místě se objeví nový muž a kolem Lauren se znovu zformuje nový, mírně pozměněný život. Lauren dochází, že její půda vytváří nekonečnou zásobu manželů. Jeden předstírá, že hraje na její prsty u nohou jako na klavír. Jeden je až moc sexy (musí to mít nějaký háček). Jeden připravuje k snídani dokonalé sendviče. Jeden hledá ve všech větách dvojsmysly. A jeden dokáže zklidnit její neuspořádané myšlenky jediným dotekem. Lauren tak musí hledat odpovědi na nelehké otázky: Když můžete měnit manžely tak snadno jako žárovku v lustru, jak víte, jestli ten, co zrovna přišel, je ten nejlepší? A jak dlouho byste to měli zkoušet zjistit? Kdy přestanete toužit po lepším a začnete skutečně žít?