Zofia Na·lkowska Volgorde van de boeken (chronologisch)

Set in the Swiss Alps in the mid-1920s in a sanatoria village near Lake Geneva. A Polish woman profiles a motley collection of visitors to the village and patients at the sanatorium and their interactions with each other. Among these she encounters Armenian survivors of the 1915-16 genocide who were given refuge in Switzerland. The characters are all from different countries and each represents a distinct political or religious point of view.

Soubor osmi krátkých povídek slavné polské spisovatelky Zofie Nałkovské je jednou z nejpůsobivějších knih poválečné literatury. Polodokumentární formou, prostě a pravdivě ukazuje na příbězích obyčejných lidí proces vyhlazování Židů v koncentračních táborech v Polsku. Autorka vychází ze svědectví, jež vyslechla jako členka Komise pro vyšetřování nacistických zločinů od přeživších obětí. Na malém prostoru, bez patosu a moralizování, zachycuje zrůdnost fašismu a promyšlenost jeho metod sloužících k degradaci a likvidaci člověka. Povídky jsou přes svou úspornost a zdánlivou odtažitost velmi naléhavé a strhující. Vysokou mírou autenticity a věcným charakterem se blíží literatuře faktu, přesto je však zároveň každá z nich malým literárním skvostem. Ve čtenáři zanechávají smutný úžas nad tím, že „takový osud připravili lidem lidé“.

Soubor dvou knih významné polské spisovatelky. První z nich, novela Dům nad loukami (1925), je vzpomínkovou prózou zachycující mládí na venkově. Druhá, povídkový cyklus Medailony (1946), reportážní formou zaznamenává osudy lidí za druhé světové války.

Román Hadi a růže polské spisovatelky Zofie Nałkowské nezaujme čtenáře ani tak dějem, jako spíše znamenitým vystižením dusné atmosféry prvních let 20. století. Sugestivně je tu líčen duchovní svět ženských hrdinek pokoušejících se rozbít krunýř životní monotonie ať už adorací umění, sněním o životě v jiných dobách, spiritistickými seancemi či milostnou hrou.