The first biography to tell the full and extraordinary story of one of the most influential figures of the twentieth century, setting the private individual in the public context.
Život bavorského rodáka Hanse Franka, jednoho z deseti válečných zločinců pověšených v Norimberku v roce 1946, člověka, který před smrtí konvertoval ke katolicismu, nepřitahoval tak velkou pozornost jako život ostatních nacistických vůdců. V mnoha ohledech si však pozornost zaslouží víc než ti druzí, protože jeho život alarmujícím způsobem symbolizuje pyšné a vizionářské ambice Německa výstižněji než život kohokoli jiného. Hans Frank byl intelektuál nejvyššího kalibru: „Cožpak nevidí hrůzu této tragédie v rámci celých lidských dějin,“ svěřil se svému spoluobžalovanému v Norimberku, „a neuvědomují si, že jsme symboly zla, jež Bůh smete?“ Ke konci byl Hans Frank přesvědčen, že se stal hlavním – a možná exemplárním – symbolem zla. Jeho výčitky svědomí, pocit viny, sebelítost, ale i ješitnost neznaly mezí a jeho arogance soupeřila s pokáním. V psychologicky mistrovské analýze přirovnává autor Adolfa Hitlera k Mefistofelovi a Hanse Franka k doktoru Faustovi, neboť životní osudy tohoto prominentního nacisty jako by věrně kopírovaly příběh o Faustovi.