As close to a definitive biography as we are likely to get, this is a new, unromanticized study of one of the most perennially popular composers of all time. The author demythologizes Mozart, revealing him as a flawed and puzzling human being but a matchless artist.
Výbor z nezvykle bohaté, přes 3000 dopisů obsahující korespondence rakouského skladatele, čelného průkopníka nejmodernějších směrů v hudbě, doplněný přehledem základních dat života a díla. Dopisy jsou z let 1910-1951 a umožňují poznat jak člověka a tvůrce zcela osobité ražby, tak dobu, kterou žil, a především otázky moderní hudby, které řešil a k nimž svými díly a názory dával podnět
V knížce jsou shrnuty a objasněny zásadní myšlenky a názory devíti představitelů novodobé skladatelské generace o otázkách moderní hudby, její podstatě, metodách i formách, o obsahovosti a ideovosti hudebního díla i o tvůrčích vztazích k hudebním tradicím minulosti.
"Zavrhl svět, v němž byl slavný. Chtěl pracovat pro svůj lid a pro budoucnost. Zakusil mnoho zkoušek, avšak neklesl na duchu. Nevzdal se, a zemřel duševně mlád, odvážný, nesmiřitelný." Tak vzpomíná na Sergeje Sergejeviče Prokofjeva významný sovětský spisovatel Ilja Erenburg. Rozsáhlé hudební dílo Prokofjevovo je pro nás spjato s prvními 35 lety rozmachu Sovětského svazu. Přestože žil od roku 1918 v cizině - koncertoval v Americe, ve Francii i jinde - neztrácel spojení se svou vlastí a vždy vystupoval jako stoupenec sovětského zřízení. Na Západě dosáhlo jeho umění jako skladatele i jako klavíristy vysokého uznání. Začátkem třicátých let však na S. S. Prokofjeva stále tíživěji doléhá odloučení od vlasti. Po úspěšných koncertních cestách v SSSR vrací se nakonec natrvalo. Již za pobytu v cizině usiloval o hudební vyjádření nového společenského řádu, který zvítězil v jeho vlasti. Tím více se tomuto úkolu sovětského umělce věnoval doma. Svědectvím o tom jsou mnohé články, týkající se soudobé hudby, i vzpomínky jeho přátel. V současnosti nebyla vždy Prokofjevova hudba plně chápána a oceňována. S odstupem doby však stále jasněji vystupuje význam jeho díla pro další vývoj hudby socialistického života.
Svazek zahrnuje monografické práce o Lisztových současnících - Berliozovi, Robertu Schumannovi, Kláře Schumannové, Johnu Fieldovi, A.B. Marxovi a Robertu Franzovi. V theorii tvoří jádro těchto statí otázka pokroku v hudební kultuře a otázky programnosti hudby. Kromě theoretických otázek zabývá se tu Liszt i řešením různých problémů praktických, týkajících se zejména umělecké kritiky, a dotýká se i otázek interpretace hudebních děl a správné výchovy nových umělců (v článcích o Kláře Schumannové a A.B. Marxovi). V rozsáhlé úvodní stati osvětluje vydavatel Lisztovy nátory sociální i umělecké, jak se obrážejí v skladatelově literárním odkazu.
Výbor z článků otištěných vesměs v časopise "Neue Zeitschrift für Musik", jehož byl Schumann zakladatelem. Nejrůznější formou - od důkladného rozboru až k heslovitým poznámkám a aforismům - vyslovuje autor své názory na teoretické problémy hudební tvorby i své stanovisko hudebního kritika k jednotlivým zjevům světové hudby. Svazek je doplněn ukázkami z poezie a prózy mladých let. 1600 výt. • Vysvětl. • Seznam skladeb autora • Jmenný rejstřík • Pozn.
Dlouholetá hospodyně rodiny Janáčkových vypráví podle svých vzpomínek o skladatelově denním životě, uvádí zajímavé podrobnosti o jeho tvorbě i jeho společenském a rodinném životě. Připojeny jsou vysvětlující poznámky a snímky z Janáčkovy pozůstalosti.
"Zavrhl svět, v němž byl slavný. Chtěl pracovat pro svůj lid a pro budoucnost. Zakusil mnoho zkoušek, avšak neklesl na duchu. Nevzdal se, a zemřel duševně mlád, odvážný, nesmiřitelný." Tak vzpomíná na Sergeje Sergejeviče Prokofjeva významný sovětský spisovatel Ilja Erenburg. Rozsáhlé hudební dílo Prokofjevovo je pro nás spjato s prvními 35 lety rozmachu Sovětského svazu. Přestože žil od roku 1918 v cizině - koncertoval v Americe, ve Francii i jinde - neztrácel spojení se svou vlastí a vždy vystupoval jako stoupenec sovětského zřízení. Na Západě dosáhlo jeho umění jako skladatele i jako klavíristy vysokého uznání. Začátkem třicátých let však na S. S. Prokofjeva stále tíživěji doléhá odloučení od vlasti. Po úspěšných koncertních cestách v SSSR vrací se nakonec natrvalo. Již za pobytu v cizině usiloval o hudební vyjádření nového společenského řádu, který zvítězil v jeho vlasti. Tím více se tomuto úkolu sovětského umělce věnoval doma. Svědectvím o tom jsou mnohé články, týkající se soudobé hudby, i vzpomínky jeho přátel. V současnosti nebyla vždy Prokofjevova hudba plně chápána a oceňována. S odstupem doby však stále jasněji vystupuje význam jeho díla pro další vývoj hudby socialistického života.
Kniha muzikologa a estetika charakterizuje stěžejní okruhy autorova trvalého zájmu i způsob zkoumání a výkladu, který je vnitřně sjednocuje. Rozpravy byly téměř všechny jednotlivě publikovány.
