Matěj Klíma Boeken

Dílo Ladislava Klímy má v dějinách české literatury a filozofie zvláštní význam, a to už jen tím, že spadá stejnou měrou do obou oblastí. Tvůrců, kteří se intenzivně věnovali jak filozofické, tak beletristické činnosti a u nichž jsou obě spojeny v jedinou konzistentní výpověď, nemá česká kultura mnoho. Ovšem i v rámci jednotlivých oborů působilo Klímovo dílo v době svého vzniku cizorodě. Radikálními myšlenkovými postoji i metafyzickou spekulací se Klíma vymykal povaze soudobé české filozofie, jež bývá většinou zjednodušeně charakterizována pozitivistickou střízlivostí, orientací psychologickou a sociologickou a odtažitým vztahem k metafyzice. Pro experimentální charakter jeho imaginativních textů jej někteří kritici a interpreti označovali za předchůdce celé řady moderních uměleckých směrů, jiní se o něm vyjadřovali jako o „chorobném zjevu“. Kniha sleduje, jakými způsoby se česká kultura vypořádávala s jedním ze svých nejradikálnějších kritiků, po jakých cestách do ní jeho dílo vstupovalo a za jakých okolností z ní bylo vylučováno. Recepce Klímova díla může být inspirací pro nové promýšlení jeho odkazu, zároveň na ni lze pohlížet jako na specifický dokument o charakteru českých intelektuálních dějin dvacátého století.

Antologie Čtení o Ladislavu Klímovi s podtitulem Ve světle svých stínů představuje rozličné perspektivy, z jejichž hlediska bylo Klímovo dílo v letech 1904-1967 vnímáno a interpretováno. Je rozčleněna chronologicky (s výjimkou textu J. Floriana) do čtyř oddílů: první z nich zpřítomňuje v co možná největší úplnosti skromné ohlasy, které vyvolala autorova prvotina (dopis O. Březiny A. Pammrové, interpretační a propagační texty E. Chalupného, J. Kodíčka a J. Bláhy, odmítavý posudek J. Floriana). Z recenzí Traktátů a Diktátů, jimž je věnován druhý oddíl, jsou zastoupeny texty různě filozoficky a esteticky orientovaných kritiků a myslitelů (J. Vodák, F. X. Šalda, F. Pelikán, B. Vlček, M. Srb, G. Zába, K. Vorovka, V. Hoppe). Třetí část antologie prezentuje rozmanité způsoby psaní o Klímovi po jeho smrti v roce 1928 až do roku 1948. Proměny autorova obrazu, který byl postupně obohacován o nové rysy díky posmrtně vydaným beletristickým dílům, dopisům i deníkovým záznamům, lze sledovat v textech bilančního charakteru i v bezprostředních reakcích na vydaná díla (R. Procházka, Ž. Vodseďálek, J. Vodák, P. Eisner, J. Münzer, J. L. Fischer, R. Černý, J. Hora, F. Götz, K. Sezima, J. Kabeš, K. Bednář, M. Novotný, K. Bodlák). Závěrečný oddíl obsahuje stěžejní interpretace z šedesátých let, jejichž autoři (J. Němec, J. Patočka, J. Zumr) se pokusili o nové uchopení Klímova díla či o jeho kritické přehodnocení a zároveň se podíleli na vzkříšení jeho odkazu po bezmála dvaceti letech umlčování komunistickou cenzurou. Antologie je uvedena studií editora svazku o reflexi Klímovy tvorby v české kultuře; obsahuje rovněž bibliografii rozdělenou na průřezový soupis publikovaných knih Ladislava Klímy a na výběr z literatury o jeho díle.