Bopp Raul Volgorde van de boeken

Lyricko-epická báseň Had Norato (1931) je klíčovým dílem lidožroutského hnutí brazilského modernismu, které se inspirovalo evropskými avantgardami a objevilo spřízněnost moderního umění s primitivním uměním neevropských národů. Modernisté kritizovali koloniální správu a umění, které deformovalo myšlení brazilských Indiánů. Vytvořili obraz „zlého divocha“, který rituálně požírá své nepřátele a sílí z jejich živin, čímž se brazilská kultura sytí evropskou, ale transformuje ji jedinečným způsobem. Báseň vychází z amazonského mýtu o hadu Noratovi, který žije na dně řeky a má schopnost měnit podobu. Protagonista touží po královně Luzii a musí uškrtit hada Norata, aby si vzal jeho kůži a přijal jeho identitu, což mu usnadní cestu amazonským lesem. Během této cesty se setkává s různými rostlinami a zvířaty, přičemž jeho putování lze přirovnat k Dantově pouti „temným lesem“. S pomocí kmotra Pásovce překonává překážky a nakonec uloupí svou vyvolenou Velkému hadovi, postrachu Amazonie. Báseň spojuje etnografický zájem o domorodé kultury s primitivistickou estetikou a reflektuje předlogické myšlení. Protagonistova „pružná kůže“ symbolizuje proměnlivost básnické formy, která se adaptuje na zachycované aspekty amazonského lesa a jazykově vstřebává regionalismy a folklorní prvky.