Koop 10 boeken voor 10 € hier!
Bookbot

Miguel Otero Silva

    26 oktober 1908 – 28 augustus 1985

    Miguel Otero Silva was een Venezolaanse auteur wiens werk onlosmakelijk verbonden is met de sociale en politieke geschiedenis van zijn geboorteland. Zijn schrijven, vaak doordrenkt van humor en satire, diende als spiegel voor de destijdse samenleving en als oproep tot verbetering. Hij gebruikte zijn sterke journalistieke stem om onrecht bloot te leggen en te pleiten voor vrije meningsuiting. Zijn werken getuigen van de strijd voor democratie en de veerkracht van de menselijke geest in het aangezicht van onderdrukking.

    Miguel Otero Silva
    Cuando quiero llorar no lloro
    Lope de Aguirre. Fürst der Freiheit
    Ich weine nicht
    Casa muertas
    Victorinové
    Mrtvé a živé město
    • Mrtvé město - tragicky laděný příběh vymírajícího města, s ponurou atmosférou zániku. Dílo č. 1 - Městečko Ortiza pomalu zaniká, ale na druhém konci kraje vytryskla nafta, krev Venezuely.

      Mrtvé a živé město
    • Román zpodobuje na pozadí venezuelské společnosti šedesátých let 20. století tragicky končící příběh tří stejně starých chlapců z různých společenských vrstev, kteří se ve snaze o seberealizaci dopouštějí násilí a končí zbytečnou smrtí.

      Victorinové
    • V centre napínavého príbehu z doby konkistadorov stojí legendárna historická osobnosť, neraz neprávom odsúdená kronikármi a literátmi, jednoduchý vojak Lope de Aguirre. Stáva sa vodcom vzbury proti monarchii. V divých juhoamerických pralesoch statočne čelí predvídaným i neočakávaným pohromám. No najťažší je boj so zradou.

      Príhody a nehody Lopeho de Aguirre
    • Výber obsahuje tri romány: Mŕtve domy (1955), jeho voľné pokračovanie Prvé ropné žriedlo (1961) a titulnej román Keď mi je do plaču, neplačem (1970). Dej románu Mŕtve domy je zasadený do prostredia juhoamerického mestečka, žijúceho už iba zo slávy dávneho rozkvetu. Autor v ňom rozvíja dojímavý príbeh lásky mladej obchodníčky Carmen Rosy a pastiera dobytka Sebastiana, ktorý podľahne zákernej chorobe. V Prvom ropnom žriedle nachádzame hrdinku v rodiacej sa osadníckej komunite uprostred pestrej zmesi domáceho obyvateľstva. Zázračná ropa mení nielen tvár krajiny, ale aj charakter a vzťahy ľudí a vplýva na ich osudy. Titulnej román Keď mi je do plaču, neplačem súbežne rozpráva príbehy troch mladých mužov, ktorých spája zhoda dňa narodenia a krstného mena a pochádzajú z rôznych spoločenských vrstiev.

      Keď mi je do plaču, neplačem